Vojto, vítej zpět doma. Bereš to tak, že se vracíš domů?
Stoprocentně. Od začátku jsme k tomu tak celá rodina přistupovali, že Nymburk je prostředí, které známe, kde jsme doma a že si trochu zlepšíme chuť po tom nepovedeném angažmá v Itálii. Samozřejmě naskakovat do týmu v průběhu sezony je těžké, ale tady to půjde samo. Alespoň si to myslím.
V Itálii si ani nedostal šanci něco ukázat, ale předtím si měl dvě vydařené sezony v zahraničí. Nejprve v Londýně a pak ve Francii za Cholet. Posunulo tě to jako hráče ještě někam dál?
Rozhodně. Jsem rád, že jsem ten krok ven udělal a vyzkoušel jsem si to. Basketbalově i z pohledu života je to něco jiného a skvělá zkušenost. Ve Francii jsem si vyzkoušel skvělou ligu, zahrál jsem si i EuroCup. Beru to jen pozitivně. Člověk získá nadhled, pozná, jak to funguje jinde. A čím více času jsme trávili v zahraničí, tím více jsme se těšil zpět do Čech.
Jaký se tedy vrací Vojtěch Hruban?
O něco starší a zkušenější, s méně vlasy, ale jinak bych řekl, že stejný jako předtím.
Liga mistrů tvůj návrat glosovala větou, že se do Ligy mistrů vrací John Wick (akční filmová postava, kterou hraje Keanu Reeves). To podle účesu ale už neplatí, že?
Budu si to asi muset nechat znovu narůst. Nevím, jestli to stihnu do konce sezony. Možná na Final 4 tu čelenku zas vytáhnu. Uvidíme.
Když jsme u Ligy mistrů, byl návrat do této soutěže pro tebe velkým lákadlem?
Určitě. Ligu mistrů mám moc rád. Strávil jsem v ní hodně času a je to soutěž, ve které se cítím komfortně. Chtěl jsem si ještě zahrát nějaký pohár. Myslel jsem si, že to už nevyjde, když jsem podepsal v Itálii, ale dopadlo to takhle a jsem moc rád, že si tu atmosféru Ligy mistrů budu moci zas vyzkoušet.
Ty patříš k největším osobnostem historie Ligy mistrů, pohybuješ se v nejvyšších patrech hned u několika statistik a rekordů soutěže. Láká tě tyto statistiky ještě vylepšit, nebo je pro tebe větší výzva pomoci Nymburku postoupit ještě dál a třeba ho poprvé dostat mezi nejlepší čtyřku?
Vždy to pro mě byla především týmová výzva. Ty statistiky k tomu patřily jen tím, že jsem byl v soutěži s Nymburkem od začátku a měl jsem velkou roli. Tak byla možnost čísla nasbírat. V boji o nejlepšího střelce historie už asi Giorgieho (Shermadiniho) nedoženu, další statistiky ani neznám, takže určitě se budu soustředit jen na ten týmový úspěch. Já jsem tu hlavně proto, abych pomohl týmu, jakkoli to bude potřebovat. A když k tomu dám i nějaké body, tak jen dobře.
Kluci ti jistě vyprávěli o tom, jaká se tu vytvořila parta v kabině. Bylo i to pro tebe lákadlem být znovu v dobře fungující české kabině?
Po té zkušenosti z Itálie určitě ano. I v Londýně i ve Francii byla parta dobrá a s tamními spoluhráči jsem dodnes v kontaktu. Týmová chemie byla dobrá. Ale ve Scafati se nepovedlo tým vytvořit. I kvůli atmosféře, která tam panuje. Neustále tam byla nad námi nějaká hrozba pokut či trestů. V tom se špatně pracuje. tady jsem hned za první trénink poznal, že to bude něco jiného. Tady už tu chemii stačili kluci vytvořit a já už do toho doufám jen zapadnu.
Jaký je vlastně první dojem po úvodním tréninku s týmem?
Staré pořádky v trochu novém kabátě. Jsou tu noví lidé včetně trenéra, ale dnes vedl trénink kondiční trenér Rička Reimaris, se kterým se znám už deset let, takže jsem věděl, co budeme dělat. tady mě toho asi moc nepřekvapí.
Změnou je i tvoje místo v šatně, protože to tvoje původní má nyní Jaromír Bohačík. Ale prý zas máš podobné místo, jako to, které si měl ve své první nymburské sezoně v roce 2012, že?
Jestli si dobře pamatuji, tak ten první rok jsem seděl jen o lavičku vedle. Pak jsem se na těch dalších devět let přesunul tam, kde je teď Boči. Prý mi zabral i místo na poradách u videa, tak doufám, že mi nezabral i místo v autobuse. To už bych s tím asi měl problém. To je samozřejmě nadsázka. Je mi to úplně jedno, kde sedím. Jen si musím zvyknout na trochu jiný výhled do šatny, budu muset více otáčet hlavou. To ale není to důležité.
S českou částí týmu se dobře znáš. S některými i téměř celý basketbalový život. Bereš je skoro jak svou rodinu?
Rozhodně, Neřekl bych to lépe. S Martinem Křížem se známe tak dlouho, že to ani nespočítám. Poprvé jsme spolu hráli a bydleli, když Martinovi ještě ani nerostly vousy. Se všemi mám nějakou historii a hráli jsme spolu. Snad asi jen na mladé kluky, kteří jsou tu první rok. V tomhle by to pro mě mělo být jednoduché, abych do toho rychle zapadl.
Ty ses byl podívat na poslední zápas Ligy mistrů proti Galatasarayi a zažil si tu atmosféru. To ještě jako divák, teď už se tam v úterý vrátíš jako hráč? Těšíš se na Královku?
Moc se těším. Doufám, že zas bude vyprodáno, což se dříve tolik nestávalo. Také se těším zpět do Champions League a na to, že si zahraji zápas. na klubové úrovni jsem totiž pořádně nehrál od května. Kromě reprezentace to bylo jen sbírání minutek, což bych ani nepočítal. Takže se těším, až se do toho zas dostanu, i když počítám s tím, že těch minut bude také méně. Hlavní pro mě je, abych měl zas pocit, že patřím do týmu, což jsem v Itálii neměl.
Ty si byl vždy hlavně zápasový typ, takže i bez herní praxe věříš, že to už v úterý půjde jak se říká na falešnou formu?
Na falešku se vždy hraje nejlépe.
