Jsem nadšený, protože je to pro mě skvělá příležitost. Proti Nymburk hraji už několik let a vím, jak silná organizace to je. Jsem za tu příležitost opravdu vděčný.

V Ústí nad Labem si strávil šest let. Už si cítil, že je čas na změnu?

Ano. Už přišel čas, abych zkusil něco jiného. Ale moc si cením období, které jsem tam strávil. Vytvořil jsem si tam hodně vztahů, bude hodně lidí, kteří mi budou chybět, ale už to chtělo novou výzvu.

Zůstáváš však v české lize. Je to výhoda, jít do nového klubu, když ale dobře znáš ligu?

Určitě. Opouštím Ústí, ale nadále budu hrát českou ligu, kde znám všechny soupeře, styl hry a vše s tím spojené. Já mám Česko a českou ligu opravdu rád, takže jsem rád, že tu mohu zůstat.

Radil ses s někým o tom, zda jít do Nymburka? Třeba s Lambem Autreyem, se kterým se znáš z Ústí?

Já se budu bavit s lidma až nyní. To rozhodnutí jsem chtěl udělat sám a nenechávat se nikým jiným ovlivnit. Věřím, že je to správný krok pro mě i mou rodinu. Teď budu mluvit s hodně lidmi a získávat další potřebné informace. Nemyslím si, že by mi někdo řekl, že jsem měl tuhle příležitost odmítnout.

Minulá sezona Nymburku tolik nevyšla. Je to pro tebe také výzva vrátit Nymburk zpět na vrchol?

Rozhodně. Je to výzva, když vás chtějí zařadit do týmu, který má zpět vybojovat titul. I pro mě je to cíl dostat Nymburk zpět na vrchol.

jaký dojem na tebe udělal nový trenér Francesco Tabellini?

Je velmi chytrý, má velké znalosti a hodně se zaměřuje na detaily. Je poháněný cílem, který před sebou má. Vyměnili jsme si pár názorů, probrali jsme pracovní morálku, profesionalismus a spoustu témat. Na hodně věcech jsme se shodli včetně systémů, jaké chce hrát, a na hráčích, jaké chce přivést. Líbí se mi, co chce vybudovat a jsem nadšený, že pod ním budu moci hrát.

Nymburk se vždy snažil mít silné české jádro a k tomu kvalitní cizince. Kam ale budeš patřit ty, když jsi tu už šest let a máš české občanství?

Jsem v tomto trochu unikátní. Jsem tak nějak uprostřed. Jsem na takovou roli zvyklý z Ústí, kde také bylo hodně cizinců a já byl mezi nimi a Čechy. Umím být součástí obou těchto skupin v kabině, což je trochu unikátní.

Vždy si působil spíše jako hráč, který se soustředí sám na sebe a moc nemluví. Umíš být i lídrem v kabině a spojovat právě Čechy a Američany?

Věřím, že ano. Jsem víc vokálním lídrem za zavřenými dveřmi než na hřišti, kde vedu tým jiným způsobem. Mluvím v šatně, tam jsem určitě více slyšet než na hřišti. Určitě dokážu spojovat Čechy a Američany a je to role, které bych se měl zhostit.

A co tvoje čeština?

Znám pár slov, ale určitě nejsem v češtině tak dobrý, jak bych po šesti letech v Ústí měl být. Přeci jen doma mluvíme jen anglicky a i v kabině jsem měl kolem sebe pořád hodně Američanů, takže se mluvilo hlavně anglicky. Teď, když mám občanství, se ale na češtinu chci soustředit určitě více. Bohužel je to velmi složitý jazyk. Když se najde učitel, který mi s tím bude chtít pomoc, budu k tomu nakloněný.

Když Češi žertují v šatně česky, tak jim rozumíš?

Chytnu pár slov a domyslím si to. Tu hlavní myšlenku většinou pochytím. Ale když spolu mluví rychle, je pro mě těžké rozeznat rozdíly ve slovech.

O tobě je známo, že si v tréninku hodně přidáváš. A jsi také skill coach. Bereš k sobě i mladší spoluhráče a pomáháš jim?

Ano. Je to tak trochu moje vášeň. Začal jsem s rolí trenéra už na střední škole. Založil jsem si i trenérskou společnost, kde přes léto pracuji s dětmi i mladšími hráči. Nejen basketbalově, ale i v atletice. Využívám k tomu mé vlastní zkušenosti. Vím, že je třeba si přidávat, aby se člověk zlepšoval. Snažím se to předávat ostatním, že je třeba makat před tréninkem i po něm. Udržuje mě to v rytmu.

Takže máš zkušenosti i s atletickými tréninky?

Mám vystudovanou kineziologii a sportovní vědu. Hodně jsem i pracoval s atletickými trenéry. Moje matka byla také velmi dobrá běžkyně a já a můj bratr jsme často běhali. Takže se těším i na spolupráci s kondičním trenérem Ričkou Reimarisem.

A těšíš se na některé nové spoluhráče?

Na všechny. Uvidíme, jak se tým poskládá, ale hrál jsem proti nim často, ať už hráli za Nymburk nebo jinde. Jsem nadšený, že teď budu moci být s nimi v týmu a učit se od nich.

Odcházíš po šesti letech z Ústí. Je něco, co ti bude chybět?

Hodně věcí. Hlavně lidi. Přišel jsem tam, když mi bylo 22 let, takže jsem byl ještě kluk. vzali mě mezi sebe s otevřenou náručí. Mám tam hodně dobrých vztahů s managmentem, trenéry, spoluhráči i fanoušky. Moje žena tam byla se mnou, stejně tak dcera. Moc si vážím toho, jak se tam o mou rodinu starali. Všichni nám byli vždy nápomocni. Kamkoli jsme šli, potkávali jsme lidi, kteří nám fandí. To je něco, na co budu vždy rád vzpomínat. Ty vztahy mi budou určitě nejvíce chybět.

Takže zápas mezi Nymburkem a Slunetou bude pro tebe hodně speciální?

To rozhodně. Bude to zvláštní zkušenost hrát proti mým bývalým spoluhráčům a trenérům, se kterými jsem byl každý den. Ale o tomhle je sport.

A máš nějaký vzkaz pro nymburské fanoušky?

Jen že jsem nadšený, že tu mohu být a moc se těším, až se vrhneme do práce. Jsem tu, abych se učil a makal na sto procent, co mi síly umožní, abychom se dostali zpět nahoru. A věřím, že i oni jsou nadšení, že jsem v týmu.