Nymburk se v úvodu sezony herně trápil a po minulé porážce na hřišti nováčka ze Slavie se vedení klubu rozhodlo ke změně na trenérském postu a domluvilo se na ukončení spolupráce s Lotyšem Robertsem Štelmahersem. Jeho místo převzal dosavadní sportovní ředitel Ladislav Sokolovský, který se stal prvním českým trenérem Nymburka od roku 2006. Jako asistenta si k sobě přizval další výraznou českou osobnost Pavla Budínského. Ten s Nymburkem podepsal smlouvu do konce sezony.
„Každému znalci basketbalu musí být jasné, proč jsem zvolil Pavla. Je to velký odborník, bývalý trenér národního týmu, s mnoha zkušenostmi z ligy. Já jako hráč jsem měl s Pavlem vynikající vztah, potkávali jsme se i v následných letech a vždy jsme spolu dokázali dobře komunikovat. Je to odborník, kterého tady potřebujeme. Jsem moc rád, že tu roli přijal. Byl pro mě první volbou,“ řekl Sokolovský.
Společně se snaží oživit herní tvář týmu, což se budou snažit ukázat už v Hradci. Tým si potřebuje zvednout sebevědomí před úterním duelem Ligy mistrů v Praze na Královce, kde Nymburk nutně potřebujeme porazit turecký Bahcesehir, aby měl reálnou šanci na postup ze skupiny.
Osmačtyřicetiletý Budínský patří k nejvýraznějším postavám mezi českými basketbalovými trenéry. S koučováním začal už jako šestadvacetiletý v Chomutově. Následně v letech 2004 až 2019 vedl v nejvyšší soutěži Děčín, kde z Válečníků vytvořil největšího konkurenta Nymburka a dovedl je ke čtyřem bronzovým a třem stříbrným medailím. V letech 2010 až 2013 pak vedl český národní tým, se kterým postoupil na EuroBasket 2013 a byl tak na začátku současné úspěšné éry pod vedením Ronena Ginzburga.
V KNBL má 693 odkoučovaných utkání, což je nejvíce v novodobé historii. Od roku 2019 působil u mládeže a v nižších soutěžích. Naposledy vedl v první lize SP Basket, kde je zároveň sportovním ředitelem a tuto funkci si ponechá.
Rozhovor s Pavlem Budínským:
V nymburské hale jste toho zažil hodně, ale dnes jste tu poprvé jako domácí trenér. Tak jaké jsou z toho první pocity?
„Když jsem sem přijížděl, tak na mě dýchla nostalgie, protože jsem v této hale sportoval jako mladý dorostenec, jezdil jsem sem na srazy reprezentace U16. Pak dlouhé roky jako soupeř a teď je tu v jiné situaci. Jsem natěšený a plný očekávání, protože si uvědomuji, v jaké organizaci nyní sem. Beru to hodně zodpovědně a je to obrovská výzva. Moc se na to těším.“
Pro někoho může být překvapením, že nejzkušenější ligový trenér se spokojí s rolí asistenta. byla práce v Nymburce tak velkým lákadlem, že jste přijal i tuto roli?
„Já si myslím, že nejsem jen hlavní trenér. Asistoval jsem třeba Zdeňkovi Hummelovi u národního týmu. Já mám rád různé výzvy. První, co mě oslovilo, že mám dobrý vztah s Láďou Sokolovským, který má mou úctu a respekt. Když mě oslovil a nastínil mi situaci, tak jsem měl málo času na rozmýšlení. Ale každý ví, že v Nymburce neměli čeští trenéři poslední dobou moc prostoru, takže je to určitý sen a výzva trénovat právě v Nymburce. A mě je jedno, jestli je to z pozice hlavního trenéra nebo asistenta. Prostě chci pomoc a sbírat zkušenosti, které nikde jinde nezískáte."
Jaký byl první dojem z týmu?
„Pozitivní. Nymburk měl vždy a stále má hráčskou kvalitu. Hned na prvním tréninku bylo vidět, že hráči tu mají vysokou úroveň chápání basketbalu, exekuce, nasazení. Nechci dělat předčasné závěry, ale chemie je tu dobrá, všichni jsou natěšení a uvědomují si, že teď bojují i o své jméno a renomé Nymburka. Věřím, že teprve teď začne Nymburk ukazovat svojí pravou tvář.“
Dá se říci, že vaším spojením s Láďou Sokolovským se spojují zkušenosti ze tří českých nejúspěšnějších týmů Nymburka, Opavy a Děčína?
„Může být. Láďa mě oslovil právě pro mé zkušenosti, kterými bych měl doplnit ty jeho. Máme spolu i dobrý a přátelský vztah, ačkoli jsme bývali soupeři v zápasech. Když jsem býval asistentem u národního týmu, tak Láďa byl jeho kapitánem. Tehdy jsem s ním začal budovat vztah, který trvá dosud. Takže když mi zavolal s nabídkou a prosbou o pomoc dostat Nymburk zpět do kolejí, kde ho všichni chtějí vidět, tak to bylo jednoduché rozhodování. Těžké to bylo hlavně z pohledu rodiny, které chci moc poděkovat za podporu a pochopení, že teď nebudu tolik doma. Když jsem dětem řekl o této nabídce, tak mi řekli, že to musím vzít. A také chci poděkovat za pomoc lidem z SP Basket, kde mám své povinnosti a budu muset najít způsob, jak to skloubit.“
Takže budete kombinovat práci v Nymburce a roli sportovního ředitele v SP Basket?
„Vykrystalizuje se to. Budujeme tam nějaký projekt, a jelikož s Nymburkem jsme domluvení jen do konce sezony, tak chci pokračovat v tom, co je rozjeté. Je to druhá nejvyšší soutěž, kde se to termínově neprolíná, tak by se to mělo dát stíhat oboje. Je to standardní věc, která bývá u hráčů, že pendlují mezi KNBL a první ligou. Nebo jako třeba to měl Luboš Bartoň v Brně či jiní trenéři, že byli asistenty u áčka a pak vedli tým v první lize či v mládeži.“
