Nymburk vstoupil do turnaje jasnou výhrou 115:80 nad AEK Aténami. Následně podlehl obhájcům loňského titulu Igokee 76:88, ale ještě tři minuty před koncem byl zápas vyrovnaný. Nymburští hráči tak ukázali velké zlepšení, když loni prohráli se stejným soupeřem o 52 bodů.
Ze skupiny tak Nymburk postoupil z druhého místa a dostal se tak do skupiny o 5. až 8. místo. Nejprve proti Tenerife odehrál dobrý první poločas a vedl, ale ve druhé půli odpadl a nakonec španělský celek jasně vyhrál 92:66. Duel o sedmé místo nabídl české derby a Nymburk v něm dominoval a přehrál Opavu 90:50.
Nymburk měl druhou nejlepší ofenzivu na celém turnaji. A to s velkým přispěním Synáčka, který dával 20,8 bodů na zápas a kraloval všem střelcům Ligy mistrů. „Po účasti na minulém turnaji v Turecku jsme věděli, jak budou turnaj a zápasy probíhat a nebyli jsme tak nervózní jako minule. Měli jsme možnost poměřit se s nejlepšími týmy v Evropě a získat další zkušenosti do zbytku této, ale hlavně další sezony v U19. Všechny zápasy byly těžké a ukázaly mi moje slabé stránky na kterých musím dál pracovat. Organizace turnaje a přístup pořadatelů byl na vysoké úrovni a měli jsme vše co bylo třeba,“ řekl Synáček.
Nejužitečnějším hráčem pak byl Arsen Gevorkyan s průměry 13 bodů, 8,8 doskoků a 3 asistencí. V užitečnosti byl na turnaji čtvrtý nejlepší. Thomas Stanko dával 12 bodů na zápas, Adam Adamec 11,5 bodů a Jakub Zajíc 10,5 bodů. Velmi dobrý první zápas odehrál teprve šestnáctiletý Kryštof Davídek, jenže zbytek turnaje kvůli nemoci sledoval jen z lavičky.
Turnaj vyhrál litevský Rytas Vilnius, který ve finále zdolal Galatasaray Istanbul.
Hodnocení trenéra Jana Košaře:
„Celkové 7.místo z 13 účastníků je obrovský úspěch pro naší akademii.
Hned po příjezdu do Debrecínu na nás dýchla opět skvělá atmosféra a celková top organizace celého turnaje, luxusní ubytování, dokonalé stravování a veškerý servis byl na té nejvyšší úrovni a kluci si mohli užít, jaké to je účastnit se nejprestižnějšího turnajů pod hlavičkou FIBA.
Hned první zápas turnaje byl pro nás tím v podstatě nejdůležitějším, abychom mohli myslet na postup. Zápas se nám vyvedl skvěle na útočné polovině a také na doskoku, který jsme ovládli v poměru 57:32. Výhodou pro nás byl fakt, že Řekové neměli tak širokou rotaci hráčů a s nastupující únavou jsme přidávali na rychlém protiútoku a body z druhých šancí jsme si vytvořili velmi dobrý náskok, který jsme drželi až do samého konce a mohli jsme tak slavit první historické vítězství basketbalové akademie Nymburk. Řekové měli ve svém týmu dva hráče, kteří již nakoukli do seniorské Ligy mistrů a oba dva se nám dařilo skvěle bránit, když nám dali dohromady jen šest bodů.
Druhý zápas znamenal souboj s Igokeou. Pro mě to bylo úžasné. Koučovat tým proti obhájcům titulu, skvělým individuálně, silově a výškově vybaveným hráčům, to byla obrovská výzva a čest. Hned v úvodu nám dal soupeř najevo svou převahu jak z perimetru tak pod košem a v poločase jsme prohrávali 54:34 a zápas se mohl zdát rozhodnutý, já ale na hráčích viděl, že mají dostatek energie. Změnili jsme obranu nejen na perimetru ale také pod košem, v útoku jsme si řekli pár detailů, který by nám mohli přinést herní výhodu a do třetí čtvrtiny jsme šli odhodláni snížit rozdíl ve skóre a pak se zkusit přitáhnout ještě více. A to se nám podařilo fantasticky, hráči naprosto ovládli třetí čtvrtinu, všude byli o krok dřív, hráli za hranou svých fyzických schopností a každý se maximálně obětoval pro tým.
Tři minuty do konce zápasu jsme jsme se dotáhli na 74:78 a Vojta Synáček měl na ruce trojku z rohu, která by znamenala dotažení rozdílu ve skóre na 1 bod - střela byla skvělá, bohužel však vypadla - to byl přesně moment, kdy se jakoby zastavil čas, člověk se dívá na střelu která má velkou šanci na úspěch, celá hala ztichne a čeká na výsledek, bohužel nepadla. Soupeř si pak už došel pro vítězství z trestných hodů. Tohle by přesně ten zápas, který si každý z nás bude dlouho pamatovat, obrovský comeback, blízkost senzace a zároveň zápas, do kterého dal každý 110%.
Následující den po postupu z druhého místa ve skupině jsme se postavili španělskému celku Lenovo Tenerife, který má ve svém středu dominantní hráče v čele s Mohamedem Sangarem. Do zápasu jsme šli skvěle připraveni, celý realizační tým odvedl skvělou práci, do pozdních hodin jsme pracovali na co nejlepší video přípravě na soupeře. Zvolili jsme co nejlepší možnou taktiku, kterou hráči dokonale přijali a plnili od samého úvodu. Na klucích byla vidět obrovská chuť bojovat, díky čemuž jsme v poločase vyhrávali rozdílem šesti bodů. Ve druhém poločase nám však začaly docházet síly, soupeř začal trefovat střely s větší úspěšností a postupně se dostal do herní pohody. I přes obrovskou kvalitu soupeře jsme se drželi a 5 minut před koncem prohrávali 71:63, ale posledních 5 minut jsme naprosto odpadli jak fyzicky, tak bohužel i psychicky. Posledních 5 minut s Tenerife mě velice mrzí, bohužel nám extrémně došly síly.
V zápase o 7.místo jsme se postavili proti druhému českému účastníkovi Opavě. Hráči přistoupili k utkání velice zodpovědně, od samého začátku jsme tlačili na rozehrávku soupeře, který dělal spoustu chyb a my jsme si naopak velice dobře posouvali míč, hráli kolektivně, agresivně a plnili veškeré taktické pokyny, díky čemuž jsme si zápas mohli od samého začátku naplno užívat. Opavu jsme přehráli nejen ve skóre, ale ve všech aspektech hry, ať už to byl doskok, rychlý protiútok, body po ztrátách, body hráčů z lavičky či asistence, kterých jsme měli v zápase 20:4 a jasně jsme tak ukázali naší kolektivní hru.
Sedmé místo je skvělé, můžeme jen spekulovat, kdybychom dostali jinou skupiny, kdyby jsme nehráli ve čtvrtfinále se skupinou A, ze které na druhém místě vzešlo Tenerife a hráli bychom například s Oldenburgem, kdyby nám neonemocněl v průběhu turnaje Kryštof Davídek, který by nám jistě pomohl v zápase s Igokeou a případně v semifinále či s Tenerife, můžeme přemýšlet nad různými scénáři co jsme mohli udělat jinak, lépe, ale na závěr je nejdůležitější, že jsme odehráli 3 skvělé zápasy se zahraničními týmy a jeden s českým, byli jsme více než konkurence schopní, prezentovali jsme se rychlou týmovou hrou, velmi dobrou obranou a obrovskou bojovností pod oběma koši. Máme vyrovnanou bilanci 2/2, ale hlavně hráči mají další mezinárodní zkušenosti, nezapomenutelné zážitky a na vlastní oči viděli top hráče ročníku 2006 a mladší, mohou se s nimi porovnat, učit se od nich, sledovat je z první řady a to je skvělé. Hráčům teď vidí, kde mohou přidat v tréninku a kde jsou naopak v porovnání s ostatními na tom dobře. Uvědomí si, že jejich profesionální cesta teprve začíná a bude ještě dlouhá směrem k evropské výkonnosti. A já jsme velice rád, že právě basketbalová akademie Nymburk umožňuje hráčům mezinárodní konfrontaci.
Také jsem velice rád, že Champions League neměla pouze kvalitní zápasy, ale i přesah do vzdělávání hráčů, kteří měli meeting s litevskou legendou Jonasem Mačiuliusem, který jim vyprávěl o svém životě profesionálního basketbalisty a dával hráčům cenné rady jak do osobního tak profesionálního života a naši kluci si společné hodinové setkání velice pochvalovali.
Rád bych na závěr poděkoval všem hráčů, realizačnímu týmu, sponzorům, rodinám, rodičům, fanouškům a celému klubu za podporu. S hrdostí a maximálním úsilím jsme reprezentovali celý náš klub, město i Středočeský kraj a děkujeme ještě jednou za pozitivní zprávy a energii kterou jste nám dávali.
V neposlední řadě ještě jedno poděkování organizátorům celé mládežnické Champions League v čele s Davidem Bassanem, který nám při loučení sdělil, že je rád, že jsme součástí rodiny Champions League. I my jsme rádi a těšíme se, jaké výzvy nám přinese v budoucnu.“
