Ani po 4,5 letech nás Děčín ve své hale nenachytal. Vyhráli jsme rozdílem 25 bodů, což je druhé nejvyšší vítězství na severu Čech. To nejvyšší, v poměru 68:106, jsme zaznamenali 28.února 2004. Jediným, kdo může na toto utkání vzpomínat je děčínský Holanda. V dresu Děčína byli ještě Prach a Soukup – ti však v tomto utkání trenéru Budínskému chyběli. V obou „rekordních“ zápasech jsme byli velice úspěšní ve střelbě za tři body. Tehdy jsme dali 14 trojek, v tomto zápase jen o jednu méně. Nejlepší střelec z perimetru Rado Rančík, autor pěti přesných zápasů, měl stejně úspěšných pokusů jako Denis Mujagič před třemi roky. „Rado se cítí v pohodě, má formu, má podporu trenéra a jde přes něj hodně balónů,“ vysvětlil sportovní manažér Vr.Šístek, proč je podkošový hráč tak úspěšným šutérem z dálky.
I když jsme nepodali extrémně vynikající výkon, nevyvarovali jsme se totiž několika delších výpadků, hráli jsme efektivně. Celkově jsme byli střelecky velice dobře disponovaní. Ve střelbě z pole jsme se dostali nad padesátiprocentní hranici úspěšnosti jak ve střelbě za tři tak za dva body, což je velice dobré. Přesně jsme se trefovali i z čáry trestných hodů. Hráli jsme také velice kolektivně. Mack a Lee měli dohromady stejně asistencí jako všichni domácí hráči dohromady a to ještě další naši dokázali nasměrovat přihrávku do vyložené příležitosti. Nátlakovou hrou jsme donutili Děčín ke dvaadvaceti ztrátám. Jediné, v čem domácí zvítězili, byly doskoky – o tři více měli v útočných a o čtyři více v obranných.
Utkání jsme začali velice dobře. Po minutě a půl jsme vedli 5:0 a po dalších dvou minutách 10:2. Na svém kontě jsme měli už i dvě trojky, ale také čtyři fauly. To svědčilo, že naše obrana pracovala na hranici agresivity. Domácí sice zásluhou trestných hodů snížili na rozdíl 4 bodů, ale brzy jsme byli opět ve výraznějším vedení. V polovině 7 minuty se rozdíl ve skóre vyšplhal na 11 bodů (8:19). Pavel Houška sice trojkou snížil, ale vzápětí odvětil Rančík trojkou. Po chvíli si dal stejný hráč repete a tečku za první čtvrtinou napsal Mack opět z perimetru. Stav po první čtvrtině byl jednoznačnou odpovědí na to, jak na tom budeme se silami po úterním zápase proti Řecku. „Sebrali jsme domácím vítr z plachet a v podstatě bylo po první čtvrtině rozhodnuto,“ konstatoval Vratislav Šístek. Druhá čtvrtina patřila více domácím. Ti se po celou dobu trpělivě pokoušeli ubírat z našeho náskoku bod po bodu, až se jim to povedlo. Poločasový rozdíl šesti bodů byl slabým odvarem našeho náskoku po první desetiminutovce. „Polevili jsme především v obraně, ovšem poločasová přestávka nás dala dohromady,“ podotkl Šístek.
Druhý poločas jsme rozehráli stejně dobře jako první. Šestibodový náskok jsme prvním útokem o polovinu navýšili a po další minutě jsme už vedli o 14 bodů. Domácí se sice snažili a nevzdávali marný boj, ale přesto jsme svoje vedení stupňovali až na 21 bodů, těsně před koncem třetího hracího období. V závěru jsme opět domácí poškádlili dvěma trojkami. V poslední části zápasu jsme pokračovali v dobré obranné hře na nejnebezpečnější hráče Griera, ale trochu nám vypadl z hledáčku Tanaskovič. Hned se nám děčínský pivot pomstil osmi body v řadě. Trenér Katzurin si vzal oddechový čas a náskok byl zpátky na 17 bodech. Bodový příděl pozastavil time out domácího kouče, ale další dvě trojky nás definitivně posunuly nad dvacetibodovou hranici náskoku. V samotném závěru jsme si vedení nejen pohlídali, ale ještě o pár bodů zvýšili.
