Basketbalisté Nymburka v předehrávce 11. kola Maxa NBL zvítězili doma nad USK Praha 113:67 po velmi dobrém kolektivním výkonu. Dokonce si 41 asistencemi vyrovnali svoje vlastní maximum v asistencích. Jen Kunín měl v roce 1999 ještě o jednu přihrávku na koš více.
Nymburk nastoupil bez zraněných Ondřeje Sehnala a Marcuse Santose Silvy, ale od začátku dával jasně najevo, kdo je v zápase favoritem. Už v první čtvrtině si vybudoval dvacetibodový náskok, když střídal nájezdy s trojkami.
Ve druhé čtvrtině ale Nymburk hru zpomalil, dal jen 13 bodů a dovolil Pražanům ztrátu snížit na poločasových 48:35. Do druhé půle už ale domácí hráči vletěli výrazně probuzení a první pětiminutovku třetí čtvrtiny vyhráli 20:4 a zápas tak definitivně rozhodli. Celkem třetí čtvrtinu vyhráli o 25 bodů a fanoušky bavili pohlednými akcemi.
V poslední čtvrtině tak mohli na obou stranách dostat prostor mladší hráči z lavičky a nasbírat cenné zkušenosti.
Na straně Nymburka si Jhamir Brickus připsal 9 asistencí, Sir’Jabari Rice 7 asistencí a Jaromír Bohačík a Vojtěch Hruban po 6 přihrávkách.
Ohlasy trenérů
Oren Amiel (trenér Nymburka): „Na lavičce jsme přemýšleli o tom, kdy naposledy jsme hráli v červeném. Myslím, že to bylo v sezoně 2013/14. Už je to nějaký pátek. Byl to nezvyk, ale já osobně neřeším barvu dresů. Pro mě je hlavní, aby to bylo pohodlné. Jinak je jedno, jestli je to červené, bílé, růžové nebo modré. Všichni jsme dostatečně profesionální, abychom s tím neměli problém, že jsme najednou v jiné barvě. Je to příjemné oživení. Ale kdybych si měl vybrat mezi červenou a černou, tak rozhodně černý dres. Vypadáme v něm lépe.“
Luboš Bartoň (trenér USK): „Bylo jasné, že hrát proti Nymburku čtyřicet minut bude velká úloha. A náš cíl byl neztrácet tolik míčů, protože to je síla Nymburka, která je dokáže dostat do tempa, a když se v ofenzivě rozeběhnou, těžko se zastavují. Dneska se jim také dařila střelba z dálky. Neměli jsme co nabídnout. Jen druhá čtvrtina byla fajn, aspoň kluci viděli, že se dá hrát, ale to bylo hrozně málo. Moji někteří základní hráči prostě nehrají tak, jak by měli. V obraně jsme nestíhali. Je vidět, že prostě Nymburk hraje v trošku jiný rychlosti a tam je vidět nezkušenost. I dejme tomu, že nejsme tak ani fyzicky, ani dovednostně vybavení. V té třetí čtvrtině jsme byli trapní. Samozřejmě jsem tušil, že Nymburk přijde do třetí čtvrtiny nabroušený, jenže my ztratíme nejdřív dvakrát míč. Neběháme zpátky a je to jedenáct nula, než si vezmu time out. Takže tam byl konec všeho. Pro kluky je to škola. Já jsem už vlastně po třetí čtvrtině byl vyřvaný, takže už jsem neměl víc nabídnout. A jsem spokojený s některýma hráči, kteří přišli z lavičky a ukázali nějakou tvář. Takže jsou tam nějaký dobrý věci, ale jak říkám, sezóna je dlouhá a je to lekce. Při hře se soustředím na svůj tým. Na hráče soupeře pro reprezentaci se podívám pak zpětně. Samozřejmě bylo vidět, že Fanda Rylich s jeho agresivitou je někde jinde. Pokaždé, když mohl, tak sebral míč nebo měl dotek míče či faul. Ale přesně takhle se brání a o něm už dávno vím, že tohle umí. Takže tohle není žádná nová věc, ale to je jenom příklad. Takže ano, sleduji je, ale já se ještě kouknu znova.“
František Rylich (hráč Nymburka): „V poločase nebylo potřeba si nějak nic moc říkat. Všichni jsme asi věděli, kde je ten hlavní problém. Vždycky, když se dostaneme na rozdíl dvaceti bodů, tak najednou povolíme a myslíme si, že se to dohraje nějak samo. Ale když soupeř uvidí, že nechceme tolik hrát, tak toho využije. A my jsme věděli, že prostě musíme zapnout a dohrát ty dvě čtvrtiny v dobrým tempu, v dobrem nasazení, s dobrou energií. A kvalita se pak ukáže. Ve druhém poločase jsme měli hodně otevřených střel a dvojtaktů kvůli tomu, že jsme nepřestali běhat. Upřímně jsem vůbec nevnímal, že soupeře trénuje novýá reprezentační trenér. Asi by to pro mě bylo úplně stejný, kdyby tady byl nebo nebyl. Chtěl jsem co nejvíc pomoct týmu a věděl jsem, že když do toho půjdu s co největším nasazením, tak to bude to nejvíc, čím budu moct pomoct. A ten zbytek byl jenom bonus. Já se teď cítím velmi dobře. Hodně mi sedí styl, který hrajeme. A sedí mi trenér i role v týmu. A myslím si, že za tu dobu, co tady jsem, se cítím asi nejkomfortněji, takže si myslím, že to ty výsledky jenom doprovází. A zatím bych řekl, že je to na dobré cestě. KeyShawn zapadl úplně perfektně. Je vidět, že je hodně atletický, nad tím basketem umí dobře přemýšlet. A i lidsky je to super člověk. Takže si myslím, že mezi nás zapadl slušně a že bude jenom podporou.“
