Téměř po devíti letech se podařilo hráčům Pardubic přemoci náš tým. Pomohla jim k tomu především naše neschopnost v útoku dát koš, absence rychlých protiútoků a v mnohých úsecích zápasu statická hra.
Pochopitelně se nabízí srovnání s minulým zápasem proti Prostějovu. Hledejme tedy paralely a odlišnosti. Oba zápasy se shodují v totálním výpadku v jedné čtvrtině zápasu. V Prostějově to byla třetí (24:6), v Pardubicích druhá (22:8). Jak vidno z výsledků o velký rozdíl se zasloužila především naše útočná hra. V obou zápasech byla úspěšnost naší střelby žalostná. Ani v jednom zápase se procento střelby za dva body nedostalo nad 50% a byla ještě hluboko pod zatím nejhorší úspěšností při utkání s Prostějovem na domácí palubovce na konci října (48,6%). Oba naše výkony byly ve srovnání s průměrem letošní sezony téměř o polovinu horší. Ani v jednom zápase jsme nedokázali vymyslet v útoku nic, co by vedlo k nějaké jednoduché střele po přihrávce do volného prostoru. Ono to ani dost dobře nebylo možné, protože hráči se v útoku příliš nepohybovali. V obou zápasech se nenašel nikdo, do by nás postavil na nohy nějakou šťastnou střelou. I když v utkání s Pardubicemi dal v závěru dvě trojky Lee a přeci jen zvýšil naději na úspěch ve ztraceném zápase. Naopak v týmu soupeře se našel hráč, který dostal trojkou tým do laufu. V utkání na Hané to byl Prášil trojkou v poslední vteřině limitu pro postupný útok, dnes to byl Miloš z podobné situace. Jen 4 centimetry dělily výšku hráčů soupeře, kteří nám nejvíce zatápěli. Oba operují pod košem a oba jsou cizinci. V týmu Prostějova Polák Hyzy (204cm), v Pardubicích byl naším katem Američan Arnold (208cm). V obou utkáních jsme také prohráli na doskoku.
Pokud bychom pátrali po odlišnostech, byla by v zápase v Pardubicích patrná větší bojovnost v závěru utkání, v Prostějově byl výkon hodně odevzdaný. V zápase v Pardubicích pracovala také naše obrana lépe. Šedesát sedm bodů není alarmujících. V zápase proti Prostějovu byla ve druhém poločase patrná i únava hráčů, kteří domácí hráče nestíhali při návratu do obrany ani při přechodu do rychlého protiútoku si nevytvořili přesilovou situaci.
Utkání jsme nezačali špatně, vedli jsme 4:0 po prvních dvou útocích. Domácí za tu dobu zaznamenali dvě ztráty, ovšem hráli jakoby se nechumelilo. Brzy se dostali do vedení 7:6, avšak Radek Nečas svou letošní tří trojkou obrátil na 7:9. Stále jsme to byli my, kteří si drželi mírný náskok. Druhou čtvrtinu zahájil pěti body Ricci, ale domácí stále drželi kontakt a nakonec se po dvou trojkách Hamptona dostali do tříbodového vedení 30:27. Tento stav se držel celé tři minuty a dříve z něj vybředly Pardubice. Do konce prvního poločasu přidaly devět bodů proti našim dvěma Sokolovského. V poločase jsme ztráceli deset bodů, ale naději ještě ne.
Po změně stran do konce 25.minuty stříleli domácí bezchybně a po dvou šestkách Sýkory byl už náskok domácích 15 bodů. Pak jsme přeci jen něco vymysleli v útoku a do konce třetí čtvrtiny jsme prohrávali jen polovičním rozdílem 56:48. Na začátku poslední desetiminutovky sice domácí opět zvýšili na dvouciferný rozdíl, ale na našich hráčích bylo patrné, že se budeme chtít o vítězství ještě poprat. Naše obrana byla hodně těsná a soupeř se tolik nedostával do výhodnějších pozic. Stáhli jsme náskok na šest bodů, ale rybník nám vypálil Pavel Miloš trojkou. Po Ricciho ztrátě a dvou útočných doskocích Pardubic, jsme opět prohrávali o 11 bodů. Úsek mezi 35:02 a 37:19 patřily našemu rozehrávači Leemu. Nejprve dal jednu dvojku a pak dvě trojky. Dvě minuty před koncem se Wright dopustil nesportovní chyby a Lee dvěma šestkami snížil na rozdíl tří bodů. Po míči z půlky jsme útok sehráli výborně a Nečas smečovaným košem upravil na 65:64. Pak jsme bohužel Arnoldovu ztrátu nepotrestali body. Po taktických faulech se na čáru trestného hodu dostal Hampton a protože dal jen jednu, mohl zápas dospět do našeho vítězství nebo prodloužení. Bohužel ztráta míče necelých 5 vteřin před koncem nás definitivně potopila.
