Poděbrady ve 13.kole odehráli nejlepší výsledek z dosavadních měření sil počítaje v to i zápasy Nymburk – Sadská. Lavička Poděbrad byla prořídlá jako chrup prvňáka. Chyběli totiž Páleník (výron), Horák (viróza), Sýkora (sádra na noze), Mužík (natažený přitahovač). Jenže u domácích se projevil syndrom raněného zvířete, které bojuje s ještě daleko větší intenzitou. Oba trenéři Poděbrad Hercik a Franěk a Muli Katzurin se shodovali, že Poděbrady podaly dnes vynikající týmový výkon. Především ve třetí a čtvrté čtvrtině domácí útočili zcela bez zábran. I kdyby se poděbradským hráčům nedařilo, vystřídáni stejně být nemohli. A jim se, bohužel pro nás, dařilo. Poslední čtvrtinu dokonce o osm bodů vyhráli! Poděbrady hrály téměř po celý zápas zónovou obranu a našim se moc nedařilo z dálky. Možná trefnější by bylo: naši se z dálky nepokoušeli střílet. Pouze 16 střel z perimetru, přičemž šest jich bylo už v první čtvrtině, je opravdu proti týmu, který hraje zónu, žalostně málo. Možná to bylo proto, že v prvním poločase se z osmi střel ujala jen jedna a při nejdelší bodové šňůře (15:0) ve druhé polovině druhé čtvrtiny jsme se obešli bez střelby z dlouhé vzdálenosti. Ve druhém poločase naši hráči kroužili přihrávkami po obvodu trojkového oblouku, občas šla přihrávka dovnitř – ven, tedy potud správně. Chyběla jen větší odvaha vystřelit, a tak naši hráči přecházeli střelecké pozice a časové tísni už nebyl na výběr vhodných pozic čas. Střelecká nerozhodnost stála za přijatelnou prohrou Poděbrad. Naši hráči si často v prvním poločase vytvoří rozhodující náskok, tentokrát tomu tak nebylo. Domácí dokonce dvakrát vedli o více než koš (7:2 a 21:17). Do konce čtvrtiny bylo srovnáno. Kdyby ovšem Poděbrady nebyly v některých momentech zbrklé na rozehrávce, mohly být ve vedení ony. V první čtvrtině jsme dokázali solidně ubránit Castelberryho, za 10 minut jen 6 bodů, ale 5 doskoků. Přesně v polovině druhé čtvrtiny vyrovnal trojkou Pavel Beneš (31:31) a po třetím faulu Strii si vzala domácí lavička time out. Náš kouč využil oddechového času k většímu střídání a našel pětku (Lee, Slezák, Sokolovský, Hanavan, Benda), která nepřiložila polínko pod kotel, ale celý trakař výhřevného dřeva. Rychlé protiútoky se jako lavina valily na koš domácích a obrana hořela na všech místech. Na počátku naší šňůry 15:0 byly dva koše, které jsme dali v v rozpětí 7 vteřin. Nejprve Sokolovský proměnil pokus z pod koše a v zápětí vybojoval míč Lee po vyhazování Castleberryho zpoza koncové čáry. Do konce druhé čtvrtiny jsme vytáhli náskok na 15 bodů a vypadlo to, že utkání nabere jasný směr. Tuto tendenci podporoval i začátek druhého poločasu. Po sedmi bodech v řadě jsme navýšili vedení na 22 bodů, ale po deseti vteřinách se trefil Harčár a Thomas s Castleberrym šestkami vrátili rozdíl na poločasovou úroveň. Nadšení sice zchladil Sokol trojkou, ale Thomas kontroval. Fanoušci domácích se pomalu dostávali do varu a jakoby negativní energii přesávali z domácích na naše hráče. V prvních třech minutách poslední čtvrtiny byli častěji střelecky úspěšní domácí, kteří zahodili strach střílet a na rozdíl od našich pálili o sto šest. V čase 33:16 Nuber trojkou přiblížil Poděbrady na deset bodů a o další tři minuty později na 9 bodů. Nedalo se říct, že bychom ztratili kontrolu nad zápasem, ale naše hra bylo kostrbatější něž domácích. Z přicházející deprese nás zachránila jistá ruka Arthura Lee a potom dvakrát Petra Bendy. Dvě minuty před koncem posledního dějství jsme vedli o 13 bodů a bylo jasné, že žádné komplikace nepřipustíme.
