V utkání jsme nedokázali eliminovat jednu z nejsilnějších zbraní soupeře – útočný doskok, ovšem po prvním poločase jsme prohrávali i na obranném 8:18. Není se však čemu divit. Posledním střelcem prvního poločasu byl Coleman, když upravoval průběžné skóre stále na přijatelných 27:23. Horší bylo, že jen pár okamžiků před tímto košem začala 14.minuta. Od té doby bylo takové bodové sucho, že snad delší v historii klubu ani nebylo. První změnu skóre jsme zaznamenali až v čase 22:32, když Lukáš Palyza proměnil dvě šestky a upravil už hodně hrozivé skóre 53:25. První body ze hry padly až o minutu později a postaral se o ně Petr Benda. Podtrženo, sečteno – více než deset minut jsme nedali koš ze hry a s takovým handicapem se už žít nedá. V této, řekněme tragické části, jsme se nedokázali urvat do rychlého protiútoku a s nestále se zvyšujícím rozdílem ve skóre se snižovala i odvaha střílet v postupném útoku. Propadli jsme i na doskoku, i když ve druhém poločase se přeci jen nepříznivý trend alespoň trochu otočil. Pravdou je, že soupeř byl na všech postech o trochu větší. Přesto skutečnost, že nejlepším na doskoku byl AJ, je přeci jen trochu překvapivá.

V závěru zápasu soupeř přeci jen trochu polevil a nám se povedla nějaká trojka a hlavně jsme byli schopni vyrazit do rychlého protiútoku. V poslední čtvrtině jsme svého soupeře dokonce porazili o deset bodů (27:18), ale to už byla jen kosmetická úprava výsledného skóre. Jenže ve vyrovnané VTB lize může každý bod nakonec hrát velkou roli.