Jako do šumavských slatí zabředal útočný výkon děčínských hráčů po první čtvrtině, kteří za 30 minut nastříleli 15 bodů.

Trenér poražených Pavel Budínský jen pár minut po utkání klepl hřebíček na hlavičku: „Kombinace vynikající agresivní obrany domácích a naší sterility vyústila v takový rozdíl. Nymburk hrál od začátku naplno v nejsilnější sestavě, kterou mohl nasadit, nepolevoval a my jsme se utápěli v marnosti střel a marnosti pokusů. Nepamatuji takové fiasko, takovou demolici…“.

První oddechový čas si vzal trenér Budínský za stavu 15:5 po odehraných pěti minutách a 15 vteřinách. Od té doby se sice rozdíl ve skóre již nezvyšoval, ale utkání jsme měli plně pod kontrolou. Ve druhé čtvrtině měli hosté jeden úspěšný trestný hod a jednu úspěšnou dvojkovou střelu. Po Abramsově trojce v 16.minutě jsme vedli o dvacet bodů(34:14) a po dalších dvou trojkách (znovu AJ a Wilson) jsme vytáhli náskok na 24 bodů. Stínem druhé čtvrtiny bylo zhmoždění prsteníčku levé ruky u rozehrávače Lenzlyho. „Po utkání jedu na rentgen, věřím, že to nebude nic vážného,“ konstatoval Mike po utkání. Ve třetí čtvrtině jsme dosáhli další mety a náskok jsme navýšili na více než třicet bodů. V poslední čtvrtině padla i čtyřicítka a mnoho nechybělo ani k padesátce. Děčínští hráči si už díky velice nepříznivému vývoji skóre vůbec nevěřili a na jejich kontě stále svítila pětadvacítka z konce třetí čtvrtiny. Když se hostům povedlo proniknout ke koši, zblokoval jejich střelecký pokus svým chapadlem Drew Naymick nebo se míč odrazil od obroučky. Z větší vzdálenosti míč jen bubnoval o desku a obroučku. Teprve 4 vteřiny před koncem proměnil Jan Bejček skoro zoufalý pokus za tři body. Díky tomu Děčín „jen“ vyrovnal negativní rekord v počtu nastřílených bodů. Dvacet osm dal v únoru 2010 Vyšehrad v zápase s námi.