ERA Basketbal Nymburk - BK KVIS Pardubice 91:74 (26:13, 23:23, 17:19, 25:19)
Nejvíce bodů: Sehnal 22, Perkins 21, Svoboda 15, Bohačík 10, Shumate 9, Santos-Silva 8, Lawrence 4, Rylich 2, Kříž 0 - Bryant 22, Bonham 13, Švrdlík 12. Fauly: 23:23. TH: 24/17 - 21/14. Trojky: 14:10. Doskoky: 46:29. Ztráty: 16:14. Zisky: 9:7. Asistence: 24:16. Konečný stav série: 4:3.
Oren Amiel (trenér Nymburka): „Dnes bylo cítit, že se tým soustředí. I když se soupeř několikrát dotáhl na šest osm bodů, tak jsme vždy správně odpověděli a nenechali jsme jim prostor zápas otočit. Dnes tam bylo opravdu cítit, že si to vedení hlídáme. Zažil jsem tyto rozhodující zápasy i z druhé strany jako outsider, zatímco pro Nymburk jako favorita je to často spíše úleva, že se to povedlo. Proto jsem na hráče apeloval, aby to tak nebrali, titul si musí užít. Není opravdu nic jednoduchého, neustále potvrzovat roli favorita a vyhrávat. Podívejte se po Evropě, kolik favoritů letos neuspělo. Ostatní čekají na vaše zaváhání a mají radost, když se vám nedaří. Všichni chtějí vidět giganta padnout, to je logické. Ale my to zvládli. A tentokráte jsme si to opravdu užili. Byla to úžasná oslava. A rád bych poděkoval celému týmu a mým kolegům trenérům, kteří mi byli obrovskou podporou. A také moc děkuji fanouškům, kteří nám opět vytvořili skvělou kulisu a hnali tým za titulem.“
Ondřej Sehnal (hráč Nymburka): „Snažil jsem se být celý zápas klidný, protože šestý duel nám emočně a emotivně moc nevyšel, takže si myslím, že tři čtvrtiny mi to docela dobře vydrželo. Dneska jsem měl dost sil na rozdávání, hlavně díky tomu klidu. Chtěli jsme tu éru dotáhnout vítězně. Samozřejmě, celou sérii jsme si to nepřipouštěli, ale dneska už to dorazilo. Před zápasem jsem si uvědomil, že to je opravdu poslední zápas za Nymburk a chtěli jsme to dotáhnout do vítězného konce. Tohle už je velká radost. Cena MVP je super. Asi za tu sezonu takové zadostiučinění. Vracel jsem se po zranění, takže jsem za to samozřejmě rád. Ale jak je známé u Nymburka, každý zápas to může být někdo jiný. Tuhle sérii to zrovna vyšlo na mě, i když si myslím, že Jarda Bohačík by si to úplně v klidu zasloužil taky. Jsem za to rád, ale titul je to hlavní. Oslavy budou určitě velké. Nebude to jenom jeden den. Po téhle sérii zasloužíme. Samozřejmě nebude to asi jako minulý rok, kdy jsme měli od druhého zápasu tušení, že titul bude. Letos to bylo úplně jiné, takže nemáme to úplně naplánovaný, ale o to víc se na to těším. Ta parta, která se tady nakonec na konci sezony sešla, byla úžasná. Myslím si, že dva roky vkuse se nám povedlo vytvořit něco, co jako nikde jinde moc není. Možná v Pardubicích jedině. Musím říct, že Pardubice si takovou sérii zasloužily. Opravdu klobouk dolů před Honzou Šotnarem a celým realizačním týmem, vedením a týmem. Odmakali si to vlastně od léta, přivedli skvělé cizince a zápas od zápasu se zlepšovali. Takže já bych všem chtěl jenom vzdát hold. A o to větší radost z toho titulu máme. Pocit je srovnatelný s postupem do čtvrtfinále Ligy mistrů. Ale samozřejmě ten titul je o to sladší, protože něco vyhráváte, takže takový emoce si dlouho nepamatuju. Ale já hodně zapomínám.“
Jan Šotnar (trenér Pardubic): „Já věřím, že jsme si získali respekt. Byla to hrozně dobrá série, kterou česká liga potřebovala. Pro nás samozřejmě skvělá sezóna, kterou budeme hodnotit až časem. Já bych chtěl hlavně říct, že se mi hrozně líbil ten vzájemný respekt v sérii. Bylo to tvrdý, bylo to na sedm zápasů, ale nebyla tam nikdy žádné zákeřnosti. Myslím, že je unikátní, že se trenéři nikdy nepoštěkali během série, což na českou prostě ligu není běžný a na tu další českou kulturu. Takže já si myslím, že to byl opravdu high level basket se vším všudy a myslím, že po právu oba dva týmy můžou hrát příště Ligu mistrů. Bylo to úžasné. Já jsem se bál toho, že budu moc nervózní, ale spíš jsem si to jakoby užil. Tu atmosféru, ty naše fanoušky, ten zápas. Samozřejmě bylo to se smutným koncem. Po zápase jsme byli jako chvilku smutný, ale zase na druhou stranu jsme věděli, co máme za sebou. Takže pro nás je to vítězství, že na druhou stranu i ve finále i Nymburk si musím přiznat, že byl prostě jako lepší. Teď už se to dá prozradit. Kamil Švrdlík hrál s jednou rukou, Adam Lukeš taky. Myslel jsem si, že o oba přijdeme, ale dohráli to. Zeda Keye už jsme nemohli dál držet, protože ten hrál opravdu se sebezapřením. Klobouk dolů před těma klukama. Všichni hráli na doraz.“
