Pepan, jak mu všichni z basketbalového prostředí přezdívali, byl basketbalistou tělem i duší. Za svůj život poznal basketbal ze všech stran. Začínal pochopitelně jako hráč od žákovských kategorií až po dospělé.

„Byl to obrovský srdcař. Když za béčko hrála dvojice Rylich – Rufer, vyhlašoval soupeř stav nejvyššího ohrožení,“ vzpomněl si na Pepana Miroslav Jansta.

Jako hráč hrál především za nymburskou rezervu. V sedmdesátých letech minulého století pak několik let trénoval nymburské muže ve druhé lize. V devadesátých letech byl společně s bratry Janstovými a Vráťou Šístkem u založení Sdružení přátel košíkové Polabí. Ještě před tím trénoval muže v krajském přeboru a položil tak základy současného mužského basketbalu nejvyšší úrovně. V dalších letech pomáhal naplňovat kádr týmu a neúnavnou prací pomáhal s nově vznikajícím týmem.

Tak jako většina bývalých hráčů se Pepan věnoval i mladé generaci. Měl velkou trpělivost při přípravě těch nejmladších adeptů našeho krásného sportu a zasvěcoval je do tajů basketbalu.

Pepane, děkujeme za všechno, co jsi pro basketbal v Nymburce vykonal.