Tylane, získal si cenu pro nejlepšího obránce české ligy. Byl to pro tebe cíl už od začátku sezony?
Mohu říci, že ano. Chtěl jsem být v obraně nejlepší. A jsem velmi rád a vděčný, že jsme tuto cenu získal. Je to super, když ostatní ocení to úsilí, které do toho dáváte. Především pak v obraně, která není vidět tolik jako útok. Obranu tolik nezměříte čísly, takže je vidět, že jsem musel zanechat dojem.
Přitom je to pro tebe první sezona, ve které si dostal za úkol bránit rozehrávače soupeře, tedy ty nejšikovnější hráče na míči.
Ano. Je to poprvé, co mi někdo z trenérů dal takový úkol. Ale asi to byla správná volba a snad jsme se toho úkolu zhostil dobře, když jsme za něj dostal cenu.
Ty si býval dobrým obráncem už předtím, ale máš pocit, že tě trenér Tabellini ještě postrčil dopředu a že se cítíš ještě jako lepší obránce, než si býval?
Určitě mohu říci, že mě postrčil dopředu. Dostal mě z mé komfortní zóny a dal mi úkoly, jako nikdo předtím. Mě to ale nevadilo, já se na tuhle výzvu těšil. A v týmu, jaký tu máme, je snadné přijmout jakoukoli roli a prostě dělat cokoli, co nám pomůže vyhrát. Dosud to je skvělá sezona a stále máme hodně věcí před sebou.
V obraně si předvedl spoustu skvělých zákroků, ale který byl pro tebe ten nejzajímavější, který ti utkvěl v paměti. Byl to zápas s Pardubicemi v úvodu sezony, kdy si svou obranou nasměroval tým k velkému obratu?
Ano. Určitě to byly Pardubice. Tam bylo hned několik památných momentů. Několikrát jsem donutil soupeře ke ztrátě a to nám pomohlo zápas otočit. Byl to pro nás těžký zápas, ale ve čtvrté čtvrtině jsme zapnuli a skoro nic jim nedovolili. Na to si dobře pamatuji.
Co tě na obraně nejvíce baví?
Nejvíce si užívám, když vidím v očích soupeře strach. Když se mi snaží vyhnout, nechce na mě hrát jeden na jednoho. Snaží se mě zbavit ve clonách. Hodně rozehrávačů jen přihraje míč a běží se schovat. To si pak užívám. Také mě baví, když se mi povede změnit momentum zápasu a obranou týmu pomoci, když se třeba tolik nedaří v útoku.
Je v české lize někdo, kdo se ti těžko brání?
Mám respekt ke všem hráčům. Je jich tu několik, kteří jsou dobří a je to dobrá zkušenost hrát proti nim. Ale když každý den na tréninku bráníte Stepha Browna a Ondru Sehnala, v zápasech proti ostatním to není těžší. Steph Brown je rychlý jak blesk a každý trénink proti němu je velká výzva. To je to, co nás posouvá dopředu. On je výzvou pro mě jako obránce a já zas pro něj jako útočníka, aby se mě dokázal zbavit.
Máš nějaký vzor mezi obránci? Někoho, koho rád sleduješ?
Je jich více. Hodně koukám na Jrue Holidaye, ale třeba také na Tonyho Allena, Patrika Beverleyho, PJ Tuckera nebo Jimmyho Butlera. Pouštím si jejich klipy na YouTube a snažím se okoukat, jak to dělají, že jsou tak dobří v obraně. A pak se to snažím zapojit do své hry.
Předtím si více bránil křídla, teď rozehrávače, v čem je největší rozdíl?
Že najednou nebráním hráče mých parametrů, mojí výšky, váhy a síly. Rozehrávači jsou menší a rychlejší. proto jsme se musel naučit využívat více mojí fyzické převahy, ale také jsme musel zrychlit na nohou. Rozehrávači také potřebují mít ve svých rukou míč, aby mohli tvořit, takže jsme musel zvýšit i můj tlak na míč.
A kdybys měl vybrat jiného nejlepšího obránce ligy?
To je snadné. Fanda Rylich. Můj kluk. Jednoznačně. Upřímně, my bychom si měli tuto cenu pro obránce roku rozdělit. Patří nám oběma.
Nominovaný si také na nejlepšího obránce Ligy mistrů. Věříš, že můžeš uspět i v této anketě?
Doufám v to. Když se vyhrává, tak všichni dostanou své uznání. Uvidíme. Ale hlavní pro mě je, že se nám dařilo jako týmu.
