Vedení Nymburka muselo na odchod Sekuliče rychle reagovat a brzy zaměřilo svou pozornost na Štelmaherse, pro kterého je angažmá v Nymburce velkou výzvou. „Nymburk je klub s výraznou historií a hraje na vysoké úrovni v evropských soutěžích. Také jsem slyšel chválu na celou organizaci a pro mě je to dobrá příležitost směrem do Evropy. Opravdu se těším na tuto výzvu a práci s nymburskou rodinou,“ řekl Štelmahers.
„Po odchodu Aleksandera Sekuliče jsme hledali trenéra, který bude naladěn na podobnou notu, na jakou jsme v Nymburce zvyklí. Tedy hrát rychlý a kolektivní basketbal s celoplošnou obranou. Také jsme koukali na to, aby měl trenér evropské zkušenosti, což Roberts splňuje. Má za sebou sezonu v Lize mistrů, dvě sezony ve VTB lize, trénoval lotyšský národní tým. Zároveň jsme na něj měli velmi dobré reference z jeho bývalých působišť. Takže věříme, že to bude šťastný výběr,“ řekl sportovní ředitel Nymburka Ladislav Sokolovský.
Rodák z Rigy byl výraznou postavou už jako hráč, kdy z pozice rozehrávače reprezentoval Lotyšsko na čtyřech mistrovstvích Evropy a odehrál za národní tým přes 140 zápasů. Na klubové scéně oblékal dres Saratova, Zielone Gory, Karsiyaky, Olimpije Lublaň a největšího úspěchu dosáhl s Rytasem Vilnius, se kterým v roce vyhrál Pohár ULEB, dnešní EuroCup. Čtyři sezony odehrál v Eurolize.
V roce 2009 ukončil kariéru a vrhl se na trenérství. Hned po roce byl asistentem v Rytasu i u lotyšské reprezentace. Jako hlavní kouč vedl Perlas, Pieno Žvaigždés, Ventspils, Valmieru, polský Czarni Slupsk a poslední tři sezony estonský Kalev/Cramo. V létě 2019 také převzal lotyšský národní tým. V době, kdy nemohl využít největší hvězdy kvůli NBA a Eurolize, se mu však nepovedl vstup do kvalifikaci o ME a po pouhých osmi zápasech skončil.
S Kalevem vyhrál estonskou ligu i lotyšsko-estonskou soutěž a v minulé sezoně se kromě VTB Ligy účastnil také Ligy mistrů. Sice s týmem nepostoupil ze základní skupiny, když stejně jako Nymburk získal dvě výhry, obě však proti vítězovi skupiny Tofas Bursa. S Ventspilsem a Valmierou třikrát sebral lotyšský titul dominantní VEF Riga, která za posledních 12 let získala devět titulů. Také byl zvolen nejlepším trenérem estonské ligy.
„Herní styl by měl být podobný jako za Saši Sekuliče či Orena Amiela. Bude se hrát rychle dopředu a kolektivně. Nebude tam asi tolik složitostí v systémech a setech, bude dávat hráčům větší volnost v útoku, ale v obraně to bude hodně o celoplošné obraně a agresivitě v rámci pravidel. O basketbale hodně přemýšlí, na lavičce není tak vznětlivý a nenechá se rozhodit negativní vlivy a snaží se být klidný,“ popsal nového trenéra Sokolovský.
Nymburk sází na zahraniční kouče od roku 2006. Tým vedli Izraelci Muli Katzurin, Ronen Ginzburg a Oren Amiel, Slovinec Sekulič a Štelmahers je druhým koučem z Pobaltí po Litevci Kestutisovi Kemzurovi, který v Nymburce šéfoval lavičce v letech 2013-2015.
Štelmahersovi bude pomáhat šestatřicetiletý Lotyš Vairogs, který jako hráč třikrát vyhrál lotyšskou ligu s Ventspilsem a Lietkabelisem a jednou vyhrál Baltskou ligu. Působil také ve francouzském Bordeaux či ve Slasku Vratislav. Od roku 2017 je stálým asistentem Štelmaherse. V minulosti ve Ventspilsu spolupracoval s nymburským kondičním trenérem Ričardasem Reimarisem, který jako jediný z předchozího trenérského týmu v Nymburce zůstává.
Krátký rozhovor s Robertsem Štelmahersem:
Proč jste se rozhodl přijmout nabídku Nymburka?
Nymburk je klub s výraznou historií a hraje na vysoké úrovni v evropských soutěžích. Také jsem slyšel chválu na celou organizaci a pro mě je to dobrá příležitost směrem do Evropy. Opravdu se těším na tuto výzvu a práci s nymburskou rodinou.
Poslední tři roky jste pracoval v Kalevu, předním estonském týmu, který také hrál Ligu mistrů a je na podobné úrovni jako Nymburk. Dají se tyto dva týmy srovnat?
Oba týmy mají podobnou strategii, rozpočet, hledají podobné hráče, kteří se chtějí zlepšovat a dále se posouvat ve svých kariérách, kteří ještě nejsou hotovými hráči, ale mají zápal a klub jim chce v jejich kariérách pomáhat. To se mi líbí a je to část mé práce, abych dělal hráče lepšími.
Máte za sebou velkou kariéru jako hráč i jako trenér. Vybavíte si nějakou konkrétní zkušenost s českým basketbalem a měl jste možnost český basketbal sledovat?
Samozřejmě. Sledoval jsem hlavně Nymburk v evropských soutěžích. Jako hráč si pamatuji, že jsem hrál s reprezentací v Opavě a také jsem tam v sezoně 1997/98 hrál Saportův pohár za ASK Broceni. Moje největší vzpomínka ale je, jak mi velký český pivot Jiří Trnka zlomil nos, když jsme proti sobě hráli ve slovinské lize (sezoně 2002/03). To si moc dobře pamatuji. Doufám, že se s ním v Čechách zas potkám.
A proti nymburské legendě Petru Bendovi jste nehrál?
Určitě jsme proti sobě museli hrát, ale nepamatuji si to. nechci si něco vymýšlet. Ale jsem moc rád, že mám takto zkušeného hráče v týmu. Věřím, že mi bude k ruce a pomůže mi rychle poznat a pochopit kabinu a vše kolem. Určitě bude pro mě velkou pomocí. Pro mě bude největší výzva si rychle zvyknout na situaci v jiné zemi. Vedení a sportovní ředitel mi s tím pomohou, ale pohled od takto zkušených hráčů je velmi důležitý.
Jak byste popsal svůj trenérský styl. Na co se mohou fanoušci těšit?
Já jsem maximalista a chci vyhrát každý zápas. Zakládám si na dobré obraně, na které hodně pracuji a chci po hráčích, aby byli zodpovědní směrem do obrany. To je pro basketbal velmi důležité. Jinak ale nejsem trenér, který by se držel je jednoho systému. uvidíme, jaký tým se nám podaří poskládat, co nám hráči budou schopni nabídnout a co naopak ne a podle toho naší hru naplánujeme. Do každého utkání ale půjdeme s tím, že od první do poslední minuty se budeme rvát.
Do nového týmu přicházíte až v průběhu léta a nikoli v červnu, kdy se o většině trenérských změnách rozhoduje. Je to nevýhoda, že máte méně času na skládání týmu a přípravy?
Nemůžeme to změnit, je to realita a nemá cenu se tím zatěžovat. Já jsem velmi rád, že mohu být v Nymburce, to je pro mě to hlavní a teď se dáme do práce, abychom dosáhli co nejlepších možných výsledků.
Jako trenér působíte klidně, ale jako hráč jste dával emoce najevo hodně. Měl jste i své oslavné gesto, když jste si hřbetem ruky klepal na čelo, že?
Dělával to brazilský fotbalista Ronaldo, který byl tehdy mým oblíbeným sportovcem. Pak jsem to prostě jednou udělal také po povedené akci v důležitý moment. Pak jsme to zopakoval, fanoušci se toho rychle všimli a už mi to zůstalo.
