Tonda, jak mu v basketbalovém prostředí nikdo jinak neřekne, začal s košíkovou v roce 1953 ve svých třinácti letech. V jeho dorosteneckých letech ho trénoval Josef Andrle, ředitel Sportovního centra v Nymburce. Pod jeho vedením vyhráli dorostenci krajský přebor a Antonín Rufer byl nejlepším střelcem Nymburka a osmým celkově. Cesta šikovného hráče pokračovala A-týmem mužů a později hrál za nymburské béčko. Hráčské „kecky“ pověsil na hřebík až ve svých pětačtyřiceti letech.

Logickým pokračováním basketbalového chlebíčku je trenérská dráha. V osmdesátých letech formoval v dorosteneckém věku basketbalovou budoucnost Františka Jansty, později prvního donátora nymburského basketbalu, který stál na začátku zlaté éry aktuálního nymburského hegemona. Dvě sezony byl také šéfem lavičky mužského A-týmu, ale jak už bylo zvykem, byl součástí vedení nymburského basketbalového oddílu TJ Lokomotiva Nymburk. Byl pokladníkem a staral se o administrativu oddílu a v radě města vždy hájil zájmy klubu.

V posledních dvaceti letech pak zastával funkci zapisovatele při zápasech Národní basketbalové ligy. Byl tak nejdůležitějším mužem stolku rozhodčích. To vše ve svém volném čase, když jinak ošetřoval tisíce pacientů jako dentista.

„Když hrál můj syn David v Praze basketbal, jezdil jsem se na něj dívat a taky jsem jeho klubu pomáhal psát zápisy. Myslím, že to bylo kolem roku 1986, no a už jsem u toho zůstal,“ vzpomínal před pár lety Tonda, který si i v osmdesáti letech chodil občas basketbal sám zahrát.