„Vrátil jsem se do totožného klubu, ze kterého jsem před třemi roky odcházel. Stále má ty nejvyšší ambice. A po té minulé sezoně je navíc motivace získat titul ještě na úplně jiné úrovni, než roky předtím. Všichni cítí, že titul patří do Nymburka, a od prvního tréninku je všem jasné, že máme před sebou společný cíl.“
Je teď liga vyrovnanější, než když si odcházel?
Na tuhle otázku budeme znát odpověď až po základní části. Já trochu doufám, že vyrovnanější není a že my budeme předvádět trochu jiný basketbal než loni.
Tým se hodně změnil. Jak vidíš jeho sílu?
Je tu nová krev. Já jsem teď v jednatřiceti letech nejstarší hráč, máme tam hodně mladých divočáků a podle toho to vypadá i na trénincích. Tým je poskládaný nově. Čeští hráči povětšinou zůstali, k nim jsem přišel já a Spencer Svejcar, který k nám zapadl okamžitě. On bude pro náš tým velká pomoc. A přišli mladší cizinci, kteří nemají tolik zkušeností, ale jsou to talentovaní hráči a hlavně hodně hladoví. Tým vypadá poskládaný dobře a opravdu se na tu sezonu těším. Ještě neumím odhadnout naší pravou sílu, protože jsme byli během přípravy hodně zranění a málo jsme toho odehráli v kompletním složení, ale věřím, že se máme na co těšit.
První domácí zápas bude zároveň rozlučkou pro Petra Bendu, který končí kariéru. Jak na to se těšíš?
Já vlastně nevím, jestli se na to těším. Péťa je Nymburk a patří na palubovku. Všichni jsme tušili, že to jednou přijde a bude muset skončit, protože i Petr Benda je jen člověk, i když se to nezdá, ale raději bych, aby to ještě nebylo. Bude to hodně emotivní a nemohu říci, že se těším na to, že Petr nastoupí naposledy.
Jak na tebe působí trenér Francesco Tabellini?
Trenéři se hodnotí velmi těžko, protože i když se to na první dobrou nezdá, tak každý z nich má specifický rukopis. Trenér Tabellini vyžaduje hodně jiný basketbal, než jaký jsem zvyklý hrát. Pořád doufám, že budu schopný naplňovat to, co on vyžaduje. Chce hrát hodně rychle, má rád agresivní obranu. Podle toho i skládal tým a vypadá to, že na to máme vhodné typy hráčů.
Co by si řekl k novým hráčům?
Ty Gordon je velmi dynamický typ hráče. Hraje rozehrávače, i když od přírody je to spíše skórer. Je to střelec, ale rád hraje i pro tým a umí hru organizovat. V útoku je velmi potentní a v obraně má dostatečně rychlé nohy, aby dělal soupeři problémy. Pak je tam Suk Mathon, kterého tu lidi znají z Ostravy možná lépe než já. Je to extrémně pracovitý hráč s ohromným citem na doskok a má i dobré čtení hry. A Thomas Bell je velmi dobře atleticky vybavený hráč. Ještě se trochu potřebuje dostat do konceptu evropské hry, ale určitě bude oporou našeho týmu.
A jaký se vrátil Jaromír Bohačík?
Rozhodně jsem zkušenější a jsem teď v jiné roli, protože jsem toho prožil více než ostatní hráči. Snažím se více komunikovat, protože si myslím, že vím, jak by to mělo vypadat. Otázkou je, jak to berou kluci. Rozhodně mě ty tři roky změnily. Uvidíme, jestli v dobrém.
Jak si na tom po zdravotní stránce, když si v létě chyběl v národním týmu?
Mrzelo mě to, ale jinak to nešlo. Měl jsem nějaké záněty, které šly léčit jen dlouhodobým klidem. Pak jsem neměl dostatek času, abych se připravil na reprezentaci. Dlouho jsem věřil, že to stihnu, ale nešlo to. Bylo to rozumné rozhodnutí. I teď během přípravy jsem měl menší výpadek, ale na sezonu už jsme připravený.
Dá se říci, že když sezona neskončí titulem, že je to neúspěch?
Určitě se to tak dá říci. Nebo já to tak minimálně cítím. Nymburk hraje vždy o titul a vždy bude.
Bude hlavním soupeřem Opava?
Udržela kádr pohromadě a přidala velké kluky Šimona Puršla s Adamem Pecháčkem, který s námi chvíli trénoval. Už loni se o nich říkalo, že jádro týmu je za zenitem, a pak všem ukázali. Takže Opava je mistr. Ale jak říká jeden sportovní komentátor: „na vrcholu fouká nejvíce“. Tak uvidíme, jak to oni ustojí.
