„Já doufám, že Petr by mohl být tím, kdo nahradí Pavla Pumprlu. Stejně to vidí i kouč Nymburka Oren Amiel. Nebude to během dne či roku, ale věřím, že Petr má potenciál pro to, aby z něj byl podobně užitečný hráč jako Pavel,“ řekl kouč Ginzburg.
A sám Šafarčík se podobné výzvy nebojí. Vždyť právě od Pumprly, ale i Vojty Hrubana a Jaromíra Bohačíka se může učit každý den na tréninku v Nymburce. A že se učí dobře, dokazuje obrovské zlepšení, které během ročního angažmá v našem klubu zaznamenal. Z hráče, kterému zakazovali střílet z dálky, se stal jedním z nejlepších střelců za tři body v české lize (mezi hráči s alespoň 30 trojkami je čtvrtý nejlepší v úspěšnosti za Jaromírem Bohačíkem a opavskou dvojicí Luděk Jurečka, Václav Bujnoch). K tomu navíc začíná dostávat od trenéra Amiela úkoly bránit nejlepší střelce soupeřů.
Jak sám vidí své zlepšení za roční působení v Nymburce a zda by si troufl na obsazení role Pavla Pumprly v národním týmu, prozradil Petr Šafarčík v rozhovoru:
Teď si v Nymburce rok. Jak to zatím vnímáš?
Musím říct takto zpětně, že byla skvělá volba jít do Nymburka ještě v průběhu minulé sezony. Bylo to hrozně důležité, protože jsem se mohl aklimatizovat před novou sezonou. Největší rozdíl byl pro mě v intenzitě tréninků. Soutěživost a kvalita v Nymburku je úplně na jiné úrovni, než na co jsme byl zvyklý z ostatních týmů. Pomáhá mi to a cítím se jako lepší hráč.
Hodně si se zlepšil především ve střelbě z dálky. Když se podíváme na tvé dlouhodobé statistiky, tak střelba trojek přitom nikdy nebyla tvoje parketa, že?
Nikdy to nebyla má hlavní zbraň. Nebyl jsem v úspěšnosti trojek nějak konzistentní. Ale vždy jsem na tom pracoval a poslední dobou se to srovnalo a dokážu to prodávat i v zápasech.
V této sezoně máš skoro padesátiprocentní úspěšnost. Lepší než třeba Vojta Hruban. V čem tedy hledat to výrazné zlepšení?
Já na tom pracoval vždy. Ale teď s nějakými úpravami, které jsem s trenéry udělal, to nějak pomohlo. Jak je velká intenzita na tréninku, má to kvalitu a tempo, tak pak je to pro mě snazší věci z tréninku přenést do zápasu. A také pomáhá to, že jak je tady v Nymburce 12 vyrovnaných hráčů, tak mám kolikrát pozice zcela volné, že je to pro mě jednodušší střelu proměnit, než když si mě obrana hlídá.
Takže máš pocit, že tě obrana trochu opomíjí?
Dá se to tak říct, přeci jen tam máme větší útočné zbraně než jsem já. Občas to tak bývá, že jsem volnější než ostatní a naštěstí se mi to daří proměňovat.
Změnil si i něco na technice střelby?
Určitě. jsou tam takové malé detaily, na kterých s trenéry pracujeme. Cítím, že to udělalo hodně. Jsou to sice skoro zanedbatelné věci, které na první pohled nejsou vidět, ale udělá to rozdíl. Začal jsem na tom pracovat už na konci minulé sezony, když jsem sem přišel, upravili jsme to, během léta jsem na té upravené verzi pracoval, takže to určitě hrálo svou roli.
Dříve si byl zvyklý hrát více z rozehrávky, teď jako křídlo jsi hodně v rohu hřiště, že?
Je to tak. Zvláště v našem systému, který je uzpůsobený tomu, že nejvíce trojkových střel je z rohu. Ostatní hráči jsou natolik kvalitní, že na ně musí vypomáhat hráči ze slabé strany a máme tak hodně volných střel z rohu. Na to se teď hodně zaměřuji. Tohle místo nejvíce trénuji.
Může být rozdíl i v tom, že si na jaře podstoupil speciální vyšetření očí v DynaOptic a začal si hrát s čočkami, které ti zlepšily zrak?
To jsem si ani neuvědomil, ale je to pravda. Ti kluci nám tehdy říkali, že rozdíl jen tak nepoznáme, ale u mě ten rozdíl byl opravdu velký zvláště ve vnímání okolí. Mám teď jistější pohled na hřiště. Je to hlavně podvědomá věc. Stoprocentně tohle hraje také svou roli, proč se mi zlepšila střelba, protože v tréninku tomu dávám pořád stejně. Jde prostě o hodně malých detailů, které dohromady udělaly rozdíl.
Když víš, že ti to tam takhle padá, je to pro sebevědomí velká vzpruha? Cítíš, že máš další zbraň?
Určitě. Na sebevědomí to pomáhá hodně. Někdy střílím možná až zbytečně. Ještě si musím zvyknout na to, že teď ke mně obránci přistupují na blízko a nenechávají si odstup jako dřív. Takže bych měl více využívat můj nájezd. Na to se chci teď zaměřit. Každopádně teď nemusím o střelbě přemýšlet tak jako dřív, jistotu v ním mám opravdu velkou.
Naopak oproti tomu, na co si byl zvyklý hrát v USK a Kolíně, nemáš tolik míč v ruce a netvoříš hru. Jak vnímáš tohle?
Hraji to, co je mi umožněno. Ale pro mě je hlavní, že se nám daří (od Šafarčíkova příchodu prohrál Nymburk jen dva zápasy a to v Lize mistrů) a já se k tomu snažím přispět tím, co po mě chce trenér. Já jsem za svou kariéru zvyklý, že se moje úloha hodně mění. Ještě v Ostravě jsem táhnul celý tým, v USK se na to navázalo, pak jsem najednou hrál rozehrávače, který měl v podstatě zakázáno střílet, pak zas v Kolíně půl na půl. Jsem docela zvyklý se přizpůsobovat požadavkům trenéra. Ale musím říci, že současná role mi hodně sedla a cítím se v ní komfortně. Tým je tu natolik vyrovnaný a je jasné, že dvanáct hráčů nemůže driblovat a něco vymýšlet. Na moji pozici jsou tři hráči, kteří v létě byli šestí na mistrovství světa a Vojta Hruban, Jarda Bohačík i Pavel Pumprla patří k nejlepším křídlům v Evropě. Je to vidět i v Lize mistrů. Takže já beru to, co na mě vyjde. A jestli se postupem času má role vyvine, tak budu jen rád. Ale nyní jsem spokojený s tím, jaká je moje role.
Trend na tvé pozici je střelec z dálky a dobrý obránce. Ty s obranou nemáš problém, ale zaměřuješ se na ní nějak speciálně?
Určitě. Hned od mého příchodu do Nymburka jsem se na to začal více zaměřovat. Křídlo musí mít konzistentní střelu, nájezd a obranu. U nás navíc musí bránit všichni, jak to má být, takže na to dbám hodně. Co se týká obrany jeden na jednoho, to mám docela zmáknuté, protože mám docela rychlé nohy. Teď se nejvíce zaměřuji na týmovou obranu, čtení hry a na to být ve správný čas na správném místě. V tom mám ještě rezervy a jsem sám se sebou nespokojený. To jsme si říkal, že to chci zlepšit. Je to otázka koncentrace a pozornosti.
Jak se tohle dá vlastně naučit? To asi víc souvisí se zkušenostmi, že?
Stoprocentně. Je to o sledování hry, pozorování hráčů. Na tréninku se snažím hodně sledovat Pampiho. Vojta Hruban také skvěle využívá svou délku. Boči to má také zmáknuté. Hodně si to ukazujeme na videu, trenér nás na to upozorňuje a dost o tom se mnou mluví. Na mě je snažit se to vnímat a přenést do mé hry.
Také si v této sezoně už předvedl několik bloků při brejku soupeře, kdy si ho na poslední chvíli zablokoval. Tyhle dobíhačky máš rád?
To mám. Dělám to už dlouho. Začal jsem s tím už na USK. Vždycky se mi líbilo, když to dělal LeBron James v NBA. Neříkám, že to dělám stejně. Ale mám to rád. Je to i dobré povzbuzení pro tým. Moment, který nakopne spoluhráče a naopak soupeře srazí. Vypadá to hezky, ale důležité je, jestli to má účel. A mě se několikrát ověřilo, že to má tento vliv na změnu rozpoložení týmů na hřišti. Dokáže to vytvořit momentum.
Podobné věci, které vytvářejí momentum na hřišti, počítá i systém 70:30, se kterým nymburští trenéři v této sezoně pracují. Jak to pomáhá tobě?
Tím, že víme, co se v tom hodnotí, tak chceme ty akce mít. Víme, po čem v zápase jít. Jsou to ty základní věci, které každý zná, ale když víme, že se to promítá do statistik, tak je to něco jiného a motivace tyto věci dělat, je větší. Je to super. Každý to má nyní v hlavě a podvědomě si pro ty akce jde. Jednoznačně se ukazuje, že nám to pomáhá. Výsledky mluví samy za sebe. Je to jedna z našich silných stránek. Poukazuje to i na to, jak dobře se povedlo tým složit.
Říkal si, že máš před sebou tři kluky z mistrovství světa. Jeden z nich, Pavel Pumprla, teď ale v reprezentaci končí. Brousíš si zuby na jeho místo?
Byl bych blbec, kdyby ne. Doufám, že se mi to povede. Klobouk dolu před Pampiho reprezentační kariérou a rozhodně to není lehký úkol navázat na jeho práci. Neříkám, že jdu nahradit jeho doslova, ale spíše zaplnit jím uvolněné místo čistě z personálního pohledu. Budu si ho chtít urvat pro sebe.
Ale ty můžeš nabídnout i podobné věci jako Pavel. Dobrou obranu, nájezd, k tomu i možná přesnější střelbu. Jen ti zatím chybí ty zkušenosti a jeho neuvěřitelné čtení hry. Vnímáš to podobně?
Dá se to tak říct. Já Pampiho vždy sledoval, ještě než jsem přišel do Nymburka. Jeho zaujetí pro hru. Má x faktor. Ten borec dokáže během dvou minut zcela změnit momentum zápasu. Když se řekne lídr a vůdce, tak to je prostě Pampi. Jeho přístup a mentalitu by měl sledovat každý. Takhle by měl vypadat basketbalista.
Teď se blíží reprezentační sraz, ve kterém se začíná tvořit olympijská kvalifikace a také tým pro domácí mistrovství Evropy 2021. Co je pro tebe větší lákadlo?
Obojí. Už jen možnost zahrát si za reprezentaci na kterémkoli takto prestižním turnaji by byl pro mě splněný sen. Já udělám vše pro to, abych se objevil už v olympijské kvalifikaci a v reprezentaci se udržel.
Za reprezentaci už si nastoupil v poslední kvalifikaci. A loni v létě jsi byl v širší nominaci na mistrovství světa, ale z univerziády sis přivezl poraněné záda, která ti nedovolila pořádně trénovat a byl si mezi prvními vyřazenými. Bylo to pro tebe velké zklamání?
Samozřejmě bylo. Nebylo to ale pro mě poprvé, co se mi něco takového stalo. Takže jsem se soustředil hlavně na to, abych se dal zdravotně do kupy a byl připravený na sezonu. Mistrovství jsem si pak vychutnal u televize a moc jsme to klukům přál. Koukali jsme s Petrem Bendou v šatně a prožívali jsme to určitě víc než ostatní lidé, protože když vídáte ty kluky každý den, co všechno pro to dělají a jak se jim to teď vrací, tak je to úžasné. A protože ty kluky znám, tak mě vlastně ani nepřekvapilo, že se jim na šampionátu až tak dařilo, protože vím, jak na sobě pracují a čeho jsou schopní.
Byl si na univerziádě, což je takový slabý odvar olympiády. Je tato zkušenost pro tebe o to větší motivace dostat se na olympiádu a zažít to ve velkém?
Určitě. I když to bylo v několikrát menším měřítku, tak i tak to dýchalo tím, jak je to prestižní akce. Sjelo se tam obrovské množství sportovců a slavnostní nástup na stadionu v Neapoli byl zajímavou zkušeností. Umím si představit, že jet na olympiádu, musí být opravdu pecka.
Když na závěr trochu tématicky odbočíme, na sociálních sítích jsou fotky, že si i během vánočních svátků lezl do jezera se otužovat. Je otužování tvůj koníček?
Dá se to tak říct. Začalo to v rámci rekonvalescence, kdy rád chodím do ledové vody po tréninku. Postupně se z toho ale stal koníček. Docela hodně se o otužování zajímám a hodně si o tom čtu. Má to i jiné zdravotní účinky než regeneraci. Hodně jsem si to oblíbil. Chodím se otužovat docela pravidelně Byl jsem už i s Kubou Tůmou a Zachem Hankinsem. Lámu i Jardu Bohačíka a Martina Kříže, ale zatím marně. Cítím se dobře a určitě v tom budu pokračovat.
Nechystáš se třeba na vánoční plavání ve Vltavě?
To ne. Teď jsem to v televizi viděl, ale já si raději zajdu sám nebo s přítelkyní v Poděbradech na jezero, kde jsou maximálně nějací pejskaři, ale že bych to potřeboval s někým sdílet ve velkém, tak to zas ne.
Češi jsou v otužování světová velmoc, sleduješ nějaké české otužilce?
To zas ne. Ale když jsme se o to začal více zajímat, tak jsem zjistil, že v Česku je to opravdu oblíbené. Já sleduji Nizozemce Wima Hofa, který je průkopníkem metody dýchání v chladu. Mám od něj i knížku, kterou mi koupil bratr. Díky tomu jsme se o to začal více zajímat a on byl pro mě počáteční impuls.
Vypadáš na člověka, o kterém se dá říci, že je teplokrevný. Může to s tím souviset?
Říká se o mě, že jsem horkokrevný, ale nevím proč. :-) Možná trochu temperamentu. Je pravda, že mi normálně nebývá zima, spíše horko a nemusím moc horká podnebí. Tady jde ale hlavně o zvyk. Začal jsem ráno studenou sprchou a postupně jsme přidával. Tělo si na to zvykne. I přítelkyně, která zimu nesnáší, už se mnou párkrát byla. Ze začátku z donucení, abych se přiznal, ale také si to oblíbila. Neříkám, že mi v ledové vodě není zima, ale naučil jsem se tu zimu užívat.
Je to tedy pro tebe ta nejlepší regenerace?
Určitě. Do van s ledem chodíme v týmu skoro všichni a u mě není den, kdy bych do ledu po tréninku nešel. Ledová voda je moje nejoblíbenější.
