Už máte na kontě tři tituly s Nymburkem, ale teď Vás čeká první finále české ligy v roli hlavního trenéra. Prožíváte to jinak než předchozí finále?

Emoce nejsou rozdílné. Odlišný je pohled, odpovědnost za výsledek a příprava na zápasy. Emoce jsou ale stejné. Chci ze sebe dostat to nejlepší, abych dovedl Nymburk k titulu.

V roli hlavního trenéra už jste získal titul ve slovinské lize jako kouč Krky v roce 2012. Tehdy i za pomoci bývalého hráče Nymburka Afika Nissima. Teď po deseti letech můžete získat další titul. Co to pro Vás znamená?

Hrát o titul je vždy velké potěšení. Je to vrchol sezony, který celé té sezoně dává smysl. Teď je to trochu jiné, protože jsme favoritem na zisk titulu. Tehdy s Krkou jsme byli outsiderem a vyhráli jsme překvapivě. Ale tehdy i teď se na finále moc těším.

Máte stále vzpomínky na titul s Krkou?

Samozřejmě. Bylo to pro mě první finále v roli hlavního trenéra. Hráli jsme proti slavné Olimpiji Lublaň v jejich hale Stožice a vyhráli jsme 3:2 na zápasy. Bylo to velké překvapení, protože Olimpija byla tehdy euroligový tým. A já byl moc pyšný na to, čeho tým tehdy dosáhl.

Afik Nissim byl tehdy MVP finále. Jak vzpomínáte na něj?

Je to hlavně skvělá osobnost. A samozřejmě i skvělý basketbalista. V tom finále byl neuvěřitelný. Byl klíčovou postavou pro to, že jsme ten titul tehdy získali.

Mnohem více finále jste hrál v pozici asistenta trenéra. V čem je největší rozdíl pracovat jako asistent a hlavní trenér?

Je to rozhodně rozdíl. Jako hlavní trenér musíte hlavně mít pod kontrolou tým. Umět reagovat na všechno, co se na hřišti děje. Jako asistent se snažím být hlavně pravou rukou trenéra a dávat dobré informace v pravou chvíli a dávat mu své názory. Hlavní trenér má úplně jinou odpovědnost. V tom to má asistent snazší. Na druhou stranu většina práce, která se musí odvést před zápasem, je na bedrech asistenta. Při zápase už se pak snaží hlavně číst hru a dávat rady, ale odpovědnost je pak na hlavním trenérovi.

Být koučem Nymburka znamená, že musíte vyhrát každý zápas, protože když se prohraje, tak se každý ptá, jak je to možné, že Nymburk prohrál. Zamlouvá se Vám tento tlak na výsledek pro váš další trenérský rozvoj?

Já to ani neberu jako tlak, ale spíše jako výzvu. Když se bojíte prohrát, tak vám to nepomůže. Takže mou snahou v této sezoně je i to změnit myšlení lidí v klubu, abychom si užívali každý zápas a měli jsme radost z každé výhry a ne jen cítit úlevu, že jsme neprohráli. Takže si i ve finále budeme chtít užívat tuto možnost hrát o titul a nebrat vítězství jako samozřejmost.

Něco takového nedávno řekl Vojta Hruban v jednom rozhovoru, že v české lize Nymburk nemůže vyhrát, ale jen prohrát nebo splnit povinnost a očekávání. S tím tedy moc nesouhlasíte? Je tedy mentální stránka to nejtěžší na přípravě na finále?

Mentální stránka je to nejdůležitější. Když nejste připraveni mentálně, tak je těžké předvést kvalitní výkon a pomoci týmu. Ale nesouhlasím s Vojtou, že nemůžeme vyhrát, jen splnit povinnost nebo prohrát. Tuhle mentalitu chci změnit. Když jde hráč do každého utkání naplno a snaží se předvést co nejlepší výkon, tak vzniká vítězná mentalita. A k výhře patří i radost.

Soupeřem Nymburka ve finále je Opava. Střetnou se tak dva nejlepší týmy základní části. Je to ten pravý vrchol sezony?

Rozhodně. Opava hraje velmi dobře, měla i dobré zápasy v Europa Cupu, porazili nás v poháru a ukázali, že jsou dobrým týmem. Zasloužili si účast ve finále. My možná byli v sezoně více konzistentní, ale rozhodně to bude zajímavé finále.

Nymburk má zkušené hráče jako Petr Benda, Vojtěch Hruban, Lukáš Palyza a Martin Kříž, kteří moc dobře vědí, jak se hraje o titul. Ale má také mnoho mladých hráčů, kteří budou o titul hrát poprvé či maximálně podruhé (Colbey Ross, Gorjok Gak, Logan Routt, František Váňa, Jerrick Harding, Luboš Kovář). Na druhou Opava má v podstatě ten samý tým, s jakým hrála finále 2018 i 2021. Přibyl k nim jen Švéd Markusson. Může mít tedy Opava ve zkušenosti s těmito zápasy trochu výhodu?

Věřím, že už jsme se poučili z lekce, kterou nám Opava uštědřila v poháru a že jsme na dobré cestě. Zkušenost je samozřejmě velmi důležitá, navíc v kombinaci s kvalitou. To oboje Opava má. My máme hráče, kteří vědí, co znamená hrát tyto velké zápasy. Ti musí ostatním ukázat, jak se to má hrát a pomoci těm méně zkušenějším.

V čem je úskalí menší zkušenosti? Že třeba mají hráči větší motivaci uspět, než je prospěšné?

Záleží na osobnosti hráče, jak se nechá ovlivnit důležitostí zápasu. To je právě o té mentální přípravě na zápas. Je to i od podpoře od spoluhráčů, jelikož jde o týmový sport. Každý hráč někdy hraje dobře a někdy hůř. A i když se zrovna má problém trefit, tak může být týmu prospěšný jinak. Je důležité, aby se hráč soustředil na věci, který může týmu dát a ne jen na to, co tým dává jemu. Zkušenost si nemůžete koupit, jen získat hraním těchto těžkých zápasů. A některý hráč se narodil pro takové zápasy a někteří hráči se je musí naučit hrát.

Co dalšího bude klíčové zvládnout pro úspěch ve finále? Co jsou hlavní zbraně Opavy?

Je toho více. Oni jsou velmi dobří střelci z dálky. Třeba v prvním semifinále měli opravdu skvělou střeleckou formu. Dali 21 trojek s úspěšností 65 procent. Takže bude důležité kontrolovat tuto část jejich hry a také doskok. Hrají hodně fyzicky a chodí pro každý doskok. Občas i za cenu risku. Takže doskok si musíme pohlídat. Pak je tam Jakub Šiřina, který ukazuje, že je opravdovým lídrem týmu.

Opava má zraněné Dragouna, Klečku, Gumbse. Co to znamená pro Nymburk?

Nebezpečí. Kdykoli má tým zraněné, tak místo nich vyskočí někdo další. A my si rozhodně nesmíme myslet, že to díky tomu bude snazší. Samozřejmě s Klečkou a Gumbsem by Opava byla mnohem lepším týmem. Ale někdy zranění přinášejí nové příležitosti pro další hráče se ukázat, takže musíme být velmi obezřetní.

Během sezony měl Nymburk hodně zdravotních problémů, ale teď před finále je tým kompletní. Dokonce se k týmu připojí i Sterling Gibbs, který celou sezonu vynechal kvůli zranění kolena. Povedlo se tedy dát tým dohromady v ideální čas?

Samozřejmě je příjemné mít kompletní tým zvláště na finále a po sezoně, která z pohledu zdravotních potíží pro nás byla drsná. Už před startem sezony jsme měli dva vážné problémy. Nejprve se zranil Sterling, který tak přišel o celou sezonu, a pak jsme se dozvěděli o zdravotních potížích Jakuba Tůmy, který měsíc nehrál. Takže jsme se museli vypořádat s touto výzvou a museli jsme improvizovat, což nás pak ovlivnilo dlouhodobě. Když totiž improvizujete se sestavou více než dva týdny, pak z toho plynou další problémy a zranění. Pro nás trenéry bylo opravdu velkou výzvou připravit tým tak, aby byl schopný naplňovat předpoklady v lize i v Lize mistrů. Myslím, že se nám to povedlo celkem solidně, ale vždy tam bude ta otázka, jak by ta sezona vypadala, kdybychom tam neměli tyto problémy.

Bylo tohle pro vás největší výzvou v sezoně?

Ano. byla to právě tato nutnost vypořádat se absencemi po zraněních a dát tým dohromady, když nám vypadli na začátku sezony oba rozehrávači, abychom byli schopni naplnit očekávání. Ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem jako trenér měl tolik vážných problémů najednou. Většina týmů má nějaká potíže, ale pak je důležité, jak se vyřeší. Myslím, že my jsme na to zareagovali celkem dobře, jen jsme museli dát velký prostor nezkušeným hráčům, kteří se do takových rolí dostali poprvé. Ale pro ně je to zas velmi dobrá lekce do další kariéry.

Jak je vlastně pro trenéra těžké zapracovat do týmu nováčky z NCAA, kteří hrají v Evropě poprvé a musí si zvykat na trochu jiný styl basketbalu, kdy je to mnohem více o týmovém pojetí?

Je to výzva. Univerzitní basketbal je opravdu odlišný od toho, co se hraje v Evropě, zejména pak v pohárech. Občas je to trochu sázka do loterie. My nejsme bohatý klub v porovnání s Evropou, proto je snaha přivést hráče, kteří nestojí tolik, ale u kterých je předpoklad, že se tu jejich talent rozvine a ještě se zlepší. Občas se jejich potenciál ukáže hned, občas potřebují k adaptaci více času. Je k tomu potřeba odvést hodně práce na hřišti i mimo něj, mluvit s hráči, učit je nové věci. Občas to zafunguje, občas ne. Ale myslím, že jsme s týmem letos odvedli celkem dobrou práci, ale to musí posoudit sami hráči na konci sezony, jestli mají pocit, že jsou teď lepšími basketbalisty, než tomu bylo na začátku sezony. Ale z mého pohledu každý v týmu je teď lepší než byl. A to platí i pro Petra Bendu, kterému je čtyřicet let.

V této sezoně hrál Nymburk pět zápasů s Opavou. Dva prohrál, jeden těsně vyhrál, další vyhrál v klidu a poslední dokonce o 42 bodů. Co je za velkým rozdílem mezi jednotlivými zápasy?

Bude to o načasování zápasů. V posledním utkání jsme je jasně porazili o těch 42 bodů, protože pro ně to nebyl nijak důležitý zápas, zatímco pro nás ano, jelikož nás předtím porazili a chtěli jsme to napravit. Takže momentum bylo na naší straně. Ostatní zápasy byly vyrovnané, proto my rozhodně nesmíme přemýšlet o tom posledním zápasu, kdy navíc Opava hrála bez Šiřiny. Rozhodně nemůžeme ani uvažovat o tom, že to bude snadné utkání jako v dubnu.

Jako trenér slovinské reprezentace, který je úřadujícími mistry Evropy, jste také pod tlakem na výsledky. Dá se to nějak srovnat s tlakem v Nymburce?

Měli jsme opravdu vydařené turnaje. Stali jsme se mistry Evropy a teď jsme byli krůček od finále olympijských her. S takovými výsledky přichází úplně jiná očekávání a pohled na tým. Zvláště když v týmu máme Luku Dončiče. Takže jsou tam nějaké podobnosti s očekáváními na výsledek jako s Nymburkem, ale nemyslím si, že všichni čekají, že vyhrajeme každý zápas. Chceme ale předvádět výkony, abychom byli každému konkurenceschopní. Dosud jsme byli úspěšní a Eurobasket pro nás bude úspěšný. Já to ale neberu jako tlak, ale jako výzvu dát v tak krátkém čase tým dohromady a hrát jako roky předtím.

A je pro Vás těžké teď zapomenout na národní tým a soustředit se jen na finále české ligy s Nymburkem?

Těžké to je ale z toho pohledu, že se plně soustředím na Nymburk, ale zároveň vím, že je to poslední šance si užít čas s rodinou, protože během léta toho času moc nebude. Já mám tyhle výzvy rád, ale trpí tím moje rodina, protože mě málo vidí.

Hodně Čechů fandí Lukovi Dončičovi. Vy máte možnost tuto hvězdu trénovat za národní tým. Jeho nečekaný postup do semifinále NBA ale možná komplikuje jeho účast v červnovém reprezentačním okně. Jak tedy jeho postup s Dallasem hodnotíte?

Je pro mě velkou ctí trénovat národní tým, zvláště když je to tým mé vlasti. A samozřejmě stejnou ctí je trénovat hráče, jakým je Luka Dončič. Je opravdu unikátní a celý národ je na něj opravdu hrdý. Momentálně bych řekl, že je to nejlepší hráč na světě. A co se týká jeho účasti v národním týmu, tak se nebojím. Protože kdybych to tak řešil, znamenalo by to, že mu nefandím ve snaze získat titul v NBA. On si zaslouží úspěch, jaký nyní prožívá. A navíc s tím, co vím od Luky a jeho okolí, tak on se vždy rád připojí k národnímu týmu, když to lze. Nemůže se dočkat toho hrát za svou zemi, takže nemám pochybnosti o tom, že za nás v létě nastoupí. A když to nestihne teď v kvalifikaci, tak určitě pojede na EuroBasket. Takže já jsem hlavně rád za to, že se mu tak daří a spíše doufám, že to dotáhne až k titulu.

Nikdo v historii NBA nemá v play off lepší statistiky než Luka nyní. Už má dostatek zkušeností, aby byl pravým lídrem týmu i v náročném play off a dovedl Dallas k titulu?

Předvádí opravdu skvělé výkony, zvláště poslední zápasy s Phoenixem. Ukazuje dostatek odvahy a vůdcovství, takže věřím, že to může dotáhnout až k titulu. Když porazili Phoenix, nejlepší tým základní části, tak mohou porazit kohokoli. Jen potřebují zůstat zdraví a mít trochu štěstí.

V reprezentaci máte Dončiče, v Nymburce podobně výrazný talent Jerricka Hardinga. Dá se nějak srovnat jejich přínos pro tým?

Já nemám moc rád, když se hráči vzájemně porovnávají. Žádní hráči nejsou úplně stejní, každý je unikát svým vlastním způsobem. Ale co se týká rolí v týmu, tak se to trochu porovnat dá. Luka je větší vůdce týmu, to se Jerrick stále teprve učí, ale zlepšuje se v tom. Oba jsou to ale skvělí hráči ve hře jeden na jednoho, umí si vytvořit sami střeleckou pozici, ale zároveň tvořit i pro ostatní. A jejich schopnost rozhodovat zápasy je velkým přínosem pro tým. Ale srovnávat je je těžké, protože jsou oba unikátní.

Ulehčuje to trenérovi život, když má v týmu hráče jako jsou právě Luka Dončič nebo Jerrick Harding?

Samozřejmě. Když máte takto talentované hráče, tak máte ingredienci k tomu vyhrávat a získat titul. Bez velmi dobrých individualit je velmi těžké vyhrávat. Zvláště v těžkých zápasech. A Jerrick v Nymburce a Luka v národním týmu jsou schopni v takových momentech podávat ty nejlepší výkony.

V září Vás čeká se Slovinskem Eurobasket, stejně jako český národní tým, který se dokonce představí doma v Praze. Je pro vás ideálním scénářem, že by se ve finále šampionátu potkalo Slovinsko právě s Českem? A je to vůbec reálná myšlenka?

Bylo by to moc hezké a rád bych se účastnil takového finále proti Česku. Vím ale, že to bude velmi těžké, protože tam bude obrovská konkurence. Na druhou stranu Slovinsko i Česko bylo na olympiádě a poslední dobou předvádíme velmi dobré výkony. Češi svou kvalitu ukázali i na mistrovství světa 2019 a jejich výsledky nejsou náhodné. Takže doufám, že se tento sen splní a potkáme se společně ve finále.

Znáte český basketbal velmi dobře po téměř pěti letech v Nymburce. Věříte tedy, že v plné síle může český tým opravdu pomýšlet na medaile?

Věřím, když bude trocha štěstí a hráči zůstanou zdraví. Češi mají kvalitu a úžasné hráče jako jsou Tomáš Satoranský a Honza Veselý, kterého jsem trénoval v jeho mládí. Jsou tam hráči, kteří hrají nebo hráli za Nymburk a dobře je znám. Takže věřím, že jsou schopni porazit každý tým na šampionátu, až tedy na Slovinsko :-)

A kdo je pro Vás hlavním favoritem na titul mistra Evropy?

Bude to velmi zajímavý turnaj. Je tam mnoho skvělých týmů s úžasnými hráči a trenéry. Je tam Francie, Španělsko, které je vždy velkým kandidátem na titul. Je tam Litva, Srbsko, nelze opomenout nás Slovinsko, ale ani Čechy. Bude hodně záležet na tom, jaké silné týmy se povede poskládat, jestli dorazí všichni hráči, kteří mohou reprezentovat. Bude to opravdu zajímavý EuroBasket.