Čeká vás premiéra v evropských pohárech v roli hlavního trenéra. Jak se na to těšíte?
Všichni se těšíme. Já to zažil jako asistent a vím, co to obnáší. Všichni chceme hrát na nejvyšší úrovni a teď nás čekají souboje s opravdu silnými soupeři.
Nymburk je zvyklý hrát Ligu mistrů, letos je to FIBA Europe Cup, ale kvalita a síla soupeřů je podobná. Souhlasíte?
Rozhodně. FIBA Europe Cup je každý rok kvalitnější a kvalitnější. I my máme ve skupině týmy, které hrávaly Ligu mistrů a hrají v předních evropských soutěžích jako je turecká liga a Adriatická liga. A to se nebavíme o jejich rozpočtech a možnostech. Naše skupina je opravdu zajímavá a silná.
Prvním soupeřem je Bahcesehir. Tým, se kterým Nymburk loni hrál vyrovnané zápasy v Lize mistrů. Na papíře však letos vypadá ještě silnější.
Mě se to těžko porovnává, protože jsme tu nebyl, ale rozhodně se pořádně posílili. Přišli dva hráči, kteří byli v základní sestavě Turk Telekom, tedy finalisty EuroCupu. Taylora a Bouteilleho, který byl dokonce v nejlepší pětce celé soutěže. Pak přišli Tyler Cavanaugh, který hrál Euroligu, či kanadský reprezentant Philip Scrubb. K tomu zůstal pivot Jerry Boutsiele. Jejich základní pětka je opravdu hodně kvalitní a dělá velký dojem. Favorit nebudeme, ale to neznamená, že nemůžeme uspět.
Dá se říci, že to bude opačně, než na co jsme zvyklí z české ligy, kde jsme vždy favorit, zatímco tady bude favorit soupeř?
Je to tak. V české lize všichni čekají, že soupeře porazíme o 30 bodů. Tady mohou jít hráči do zápasu s trochu uvolněnější hlavou. Nebudou v roli jasného favorita. Ale my si tlak vytváříme sami na sebe, protože chceme vyhrávat každý zápas bez ohledu na protivníka a chceme pokaždé ze sebe dostat to nejlepší. Víme, že pokud chceme Bahcesehir porazit, musíme ze sebe to nejlepší dostat.
Turecké celky většinou hrají pomalejší basketbal, zatímco Nymburk chce hrát rychle. Bude tedy rozhodující, komu se povede udávat tempo hry?
Řekl bych to spíše tak, že kluby, které mají prostředky na to, aby přiváděly zkušené a velmi kvalitní hráče, si mohou dovolit hrát chytrý basketbal a neřešit tolik rychlost. Ale to neznamená, že ti hráči neumí rychle běhat. My se budeme snažit využít naše silné stránky, mezi které patří rychlý přechod do útoku, ale především musíme hrát chytře a s vysokou kvalitou.
Ve skupině je také Mornar Bar a Sabah. Jak vidíte tyto soupeře?
Černohorci jsou většinou velmi silový hráči a rozhodně to s nimi bude fyzicky velmi náročné utkání. A Sabah sice není pro lidi známým klubem, ale má kvalitní Američany a svými výkon v kvalifikaci ukázal, že to nebude lehký soupeř. Jak už jsme řekl, naše skupina má velkou kvalitu a bude hodně náročná. Teď se ale plně koncentruji jen na Bahcesehir.
Dá se po sedmi odehraných ligových zápasech říci, jakou má nyní Nymburk formu? Byly tam slabší výkony, ale i velmi dobré, jako třeba výhra o 45 v Písku, který v dalším domácím zápase porazil mistrovskou Opavu.
Výkon v Písku byl náš asi zatím nejlepší v sezoně. Tam jsem byl na tým opravdu hrdý za to, co předvedl a s jakou urgencí hrál. Na druhou stranu Písek s námi hrál dost otevřený basketbal a my toho dokázali využít. Sám to znám z minulé sezony s USK, kdy jsme něco podobného zažili s Nymburkem v prvním čtvrtfinále, kdy nás také jasně porazil. A my se z toho poučili a pak u nich vyhráli. A něco podobného teď podle mě prožili i v Písku. Každopádně bych rád, abychom každý zápas hráli s takovým nasazením a kvalitou jako v Písku, kdy jsme eliminovali ztráty a hráli opravdu dobře. Ale vím, že můžeme hrát ještě mnohem lépe. Všechny týmy, které jsem trénoval, se v průběhu sezony zlepšovaly. Na to jsem hrdý. A věřím, že tomu bude tak i tady v Nymburce, protože na hráčích je vidět, že na sobě chtějí pracovat.
Pracují na sobě ale i trenéři. Stále se snaží hledat nové prvky do svých systémů. Kde hledáte inspiraci vy?
Zvlášť v obraně se mi líbí přístup trenéra Tuomase Iisala, který vyhrál s Bonnem Ligu mistrů a teď se to samé snaží praktikovat v Paříži. Je to jeden z nejlepších mladých trenérů v Evropě. A pak samozřejmě Partizan Bělehrad. Ale inspiraci lze hledat všude. I v NBA, kde se mi třeba líbí některé věci v systému Oklahoma City. Inspirace je jedna věc, ale stejně si pak každý trenér sestaví různé prvky do svého vlastního systému. I já se snažím jít svou vlastní cestou.
Jak tato cesta začala. Jak jste se stal trenérem?
Hrál jsem basketbal. Ne na nejvyšší úrovni, ale vydělával jsem si na náklady na vysokou školu. Pak jsem dostal možnost si trochu přivydělat jako trenér dětí. Pomáhal jsem trenérce, která mě trénovala jako dítě. Jakmile jsem začal trénovat, hned se mi to zalíbilo a cítil jsem, že to je pro mě. Nebylo snadné to skloubit se studiem, ale rozhodl jsem se tomu nadále věnovat. Postupně jsem dostal šanci ve Virtusu Boloňa. K tomu jsem dělal profesora na střední škole, abych byl samostatný a vydělal si na nájem. Pak jsem vsadil na to, že ze mě bude profesionální kouč a přesunul se do Trevisa, kde jsem byl trenérem juniorky, šéfem akademie a asistentem u mužského týmu. Měl jsem stále více zodpovědnosti, cítil jsem, že se zlepšuji a směřovalo to k tomu, že budu hlavním trenérem. Jenže pak vše vydalo jinou cestou a já zamířil do České republiky.
A jak k tomu přesunu do Prahy na lavičku USK došlo?
Hledal jsem nové prostředí a dostal jsem se do kontaktu s Jakubem Kudláčkem, významnou postavou českého basketbalu (bývalý reprezentant a mezinárodní skaut Charlotte Hornets - pozn. autora). Přes něj jsem se dostal na Matyáše Haringa a agenturu PPG a přes ně jsem se dostal k USK. Pro mě to bylo velmi dobré angažmá na začátek kariéry hlavního trenéra. protože USK je klub, který klade větší důraz na znalosti trenéra a jeho práci s hráči než na výsledky. Naše výsledky byly dobré, ale cítil jsem, že i více váží té každodenní práce s hráči. Pro trenéra je vždy příjemné být v prostředí, které hodnotí jeho práci nejen na základě výher a porážek. O těch totiž často rozhoduje štěstí, jestli míč propadne obroučkou, nebo ne.
A jak se vám koučuje v Česku? Je náročnější trénovat v cizí zemi než v rodné vlasti?
Neřekl bych. Basketbal v Itálii je na velmi vysoké úrovni, většina ligových celků hraje v pohárech včetně Euroligy. Ale i v Česku basketbal v posledních letech hodně vyrostl. Jsou tu noví kouči, kluby zvyšují své rozpočty, liga se snaží zlepšovat. Takže já jsem šťastný, že jsem tady. Samozřejmě občas je jednoduší trénovat v rodné zemi, kde každý zná tvůj jazyk. Ale já jsem člověk, který rád poznává různé kultury. věřím, že mě to zlepšuje, když se snažím zapadnout a porozumět ostatním. Nelze být neustále sám sebou a čekat, že mi ostatní porozumí. Když uděláš první krok k tomu pochopit toho druhého, tak tím více vztahů budeš mít. Takže trénovat v zahraničí je výzva, která mě dělá lepší osobností.
Je v tomto směru důležité pochopit českou mentalitu? Čeští hráči jsou v určitých věcech povahově asi jiní než Italové, ne?
Je to spíše o jednotlivých lidech. Já nemám rád to škatulkování. Každý hráč je jiný. Slyšel jsem hodně o české mentalitě. A přijde mi, že vy Češi o sobě mluvíte trochu zbytečně negativně. Měl jsme možnost pracovat s hodně českými hráči a jak v USK tak v Nymburce jsou hráči s velmi vysokou mentální úrovní. Chtějí se zlepšovat a dosahovat cílů. Samozřejmě každý národ má nějaké své zvyky a zakořeněné způsoby chování. Italové jsou trochu jiní než Češi třeba v tom, jak se oblékají, co jedí, jak mluví a jsou emotivní. Ale z basketbalového pohledu si nemyslím, že je tam nějaký zásadní rozdíl. Chápu, co česká mentalita z pohledu Čechů znamená, ale nesouhlasím s tím, že by hráči zapadali do této škatulky. Proto si nemyslím, že něco jako česká mentalita existuje. Občas to tak bývá, že mluvíme bez respektu o vlastní zemi. My v Itálii také často říkáme: to je typický Ital, nerespektuje pravidla,není na něj spolehnutí. A třeba na mě to neplatí. já jsem Ital a respektuji pravidla a věřím, že je na mě spolehnutí. Takže podle mě by lidé neměli používat tohle škatulkování. Stejně to mám v basketbale. Já a moji hráči se snažíme nezapadnout do některé ze škatulek, ale naopak se snažíme přijít s něčím jedinečným a dělat věci přesně naopak, než čemu vy říkáte česká mentalita. A já si vážím toho, jak k tomu moji hráči přistupují.
