„U Františka vidím velký potenciál a také prostor pro další zlepšení. Pokračujeme tak v naší snaze každý rok přivést talentovaného hráče, který bude mít možnost se dále rozvíjet po boku našich zkušených hráčů. Nejprve to byl Jakub Tůma, loni Luboš Kovář a teď František Váňa,“ řekl sportovní ředitel Nymburka Ladislav Sokolovský, který zná Váňu ze společného působení u národního týmu do 20 let.
Ve třiadvaceti letech už má Váňa na kontě 135 ligových zápasů, ve kterých dal 180 trojek. V sezoně 2018/19 dokonce v zápase proti Kolínu trefil devět trojek z devíti pokusů a 31 body si vytvořil osobní bodové maximum v Kooperativa NBL. V uplynulé sezoně měl v Olomoucku průměry 29 minut, 12,5 bodů, 4,5 doskoků a 2,4 asistence na zápas. Kromě toho získal 1,3 míčů na zápas, což ho řadí mezi hráče s nejvíce zisky.
Rovněž prošel mládežnickými reprezentačními výběry. V letech 2017 a 2018 hrál na evropském šampionátu dvacetiletých s aktuálním spoluhráčem z Nymburka Jakubem Tůmou. „S Kubou jsem si psal, jak to tady v Nymburce chodí, protože to bude moje první angažmá mimo Prostějov, tak abych měl trochu srovnání, co mě čeká,“ řekl rodák z Prostějova.
„Hrát za Nymburk je nejvyšší příčka, kam se v Česku jde dostat. Když jsem byl mladší, tak mě štvalo, že Nymburk pořád vyhrává, a říkal jsem si, že tam nikdy nepůjdu. Ale jak člověk stárne, tak si uvědomí, že je to jedna z mála možností, jak se posunout někam dál, hrát lepší basket,“ uvedl.
„O zájmu Nymburka o Fandu se šuškalo téměř celou sezonu. Jsem rád, že Fanda i s tímto vědomím dokázal podávat velmi kvalitní výkony po celou sezonu, i když spoustu minut musel hrát mimo svoji klasickou pozici. V České republice není kam výš se posunout než Nymburk a jsem přesvědčen, že Fanda do stylu Nymburku skvěle zapadne a toto spojení bude prospěšné pro obě strany,“ doplnil hráčův agent Jan Hubálek.
Rozhovor s Františkem Váňou:
Jsi novým hráčem Nymburka. Je to angažmá, o kterém kluci v české lize sní?
Řekl bych, že ano. Je to nejvyšší příčka, kam se v Česku jde dostat. Když jsem byl mladší, tak mě štvalo, že Nymburk pořád vyhrává, a říkal jsem si, že tam nikdy nepůjdu. Ale jak člověk stárne, tak si uvědomí, že je to jedna z mála možností, jak se posunout někam dál, hrát lepší basket.
Když přišla nabídka z Nymburka, jaké byly tvé první myšlenky?
Překvapilo mě to, ale byl jsem za to rád, protože se chci posunout a zlepšit se. A tohle je cesta směrem nahoru.
Je pro tebe výhodou, že jsou tu hráči, se kterými se dobře znáš třeba z reprezentací?
Určitě. Mám tu známé a kamarády. Psal jsem si s Kubou Tůmou, jak to tady v Nymburce chodí, protože to bude moje první angažmá mimo Prostějov, tak abych měl trochu srovnání, co mě čeká.
Chceš jít cestou Jakuba Tůmy, který se za dva roky v Nymburce zapracoval a hodně zlepšil?
Určitě. Měl dobrou sezonu na USK, pak šel sem, postupně se zapracovával a teď hrál celou sezonu základ, získával cenné minuty. To je to, kam chci mířit.
Ze současných hráčů Nymburka si toho nejvíce nahrál s Lukášem Palyzou. S ním s pořád sehraný?
Za ty dva roky v Olomoucku jsme se sehráli, víme o sobě, takže na hřišti si vyhovíme.
A jsi připravený na to, že tady asi nebudeš mít tolik minut jako v Olomoucku?
Nevím, jestli jsem na to připravený, ale očekávám, že to tak bude. Je to logické. Budu rád, když se naučím hrát lepší basket ve vyšším tempu a budu se rozvíjet i v trénincích. To mi vyrovná případné chybějící minuty v zápasech.
V zápasech proti Nymburku ses většinou hecnul a předváděl dobré výkony. To sis chtěl říci o tohle angažmá?
Proti Nymburku nemá nikdo co ztratit a všichni tak hrají uvolněně a chtějí se ukázat. Paradoxně proti Nymburku se hraje nejlépe ze všech zápasů v lize, protože můžete jen získat.
Pokud tě někdo z fanoušků tolik nezná, jak by ses charakterizoval jako hráč?
Za svoje silné stránky považuji střelbu. Jsem skórer, pohodář v týmu, rád se směju, vtípky, to je moje, ale zároveň rád makám, tak se těším na tvrdou práci na tréninku.
Tu svou střelbu si trénoval nějak speciálně, nebo je to už vrozený talent?
S mým kamarádem Martinem Nábělkem vtipkujeme, že je to dar od Boha, ale samozřejmě se jí tréninkem snažím neustále zlepšovat. Ale ten cit na míč je nějak vrozený a v tom mám velké štěstí.
V kariéře už máš na kontě zápas, ve kterém si trefil devět z devíti trojkových pokusů. Pouze čtyři hráči v historii dali více trojek za zápas KNBL. Jak ty na tento počin vzpomínáš?
Vzpomínám na to rád a samozřejmě bych to chtěl ještě vylepšit a jednou dát ještě více trojek. Byl to prostě dobrý den, padalo mi to, spoluhráči mě dobře nacházeli.
Máš horkou ruku, že když ti padne jedna trojka, začnou ti padat i další?
Rád si o sobě myslím, že když padne jedna, budou padat i další. Myslím si, že dám hned dalších pět trojek. Ne vždy to ale vyjde, tak se pak musím srovnat v hlavě a nebo mě musí zchladit trenér, abych to nepřeháněl. Ale už od mládeže si myslím, že chytám střeleckou slinu.
A máš i tu vlastnost střelců, že když ti pár střel nevyjde, tak to neřešíš a snažíš se to dál prolomit?
Snažím se s tím pracovat, ale nejsem úplný blázen, abych střílel do nekonečna. Nepřeháním to, když mi tam dvě nepadnou, tak se snažím něco změnit a třeba raději vytvořit pozici pro někoho jiného. Jsou však chvíle, kdy člověk musí střílet, protože je volný, a ne se zbavovat míče jen proto, že předchozí střely nedal.
Střelba za tři body je tedy tvá nejoblíbenější činnost?
Jelikož z ní dávám nejvíce bodů,, tak je oblíbená, ale nejoblíbenější, to asi ne. Oblíbenější mám hrátky s míčem, driblink. Basket není jen o jedné věci a já prostě miluji basket, takže všechno, co to obnáší.
Jak ses dostal k basketbalu?
Začínal jsem s tenisem, který jsem hrál asi pět let. Pak jsem trochu laškoval i s florbalem, ale pak jsem se s kamarádem přihlásili na basketbal. On po roce skončil, ale mě to naprosto okouzlilo. Bylo i štěstí, že mi to od začátku šlo. Celou mládež jsem hrál v Prostějově s hostováními do Olomouce či Kroměříže.
Co tě na basketbale tak okouzlilo?
Ta jeho dynamika. Je o jediný sport, kde do závěrečného klaksonu není jistý vítěz. Je to velmi živý sport. Třeba ve fotbale se půl hodiny nic nestane, ale v basketbale neustále padají koše a něco se tam děje.
Jakou máš největší vzpomínku s basketbalem?
Asi když jsem před dvěma roky vyhrál cenu pro největší zlepšení, to bylo hodně cenné. A pak určitě parta v mládežnických národních týmech. Mám díky tomu spoustu skvělých kamarádů. Dodnes jezdíme společně na chytu a scházíme se.
V poslední sezoně si byl v Olomoucku stěžejní hráč, změnilo to nějak tvou hru?
Určitě se na mě obrana soupeře zaměřovala více, což není příjemné, ale musel jsem se s tím naučit pracovat a hodně mi to dalo. Objevoval jsem se i na rozehrávce a víc jsme hrál s míčem, což mi pomohlo ke zlepšení vnímání hry.
V Nymburce je lákadlem i Liga mistrů. Sledoval si tuto soutěž?
Díval jsem se na zápasy Nymburka a předtím i Opavy. A moc se těším na to, že třeba do nějakých těchto zápasů tady nakouknu už v následující sezoně. Tahle mezinárodní konfrontace je velmi důležitá. Třeba na Opavě bylo vidět, jak to hráče posunulo. V té sezoně sice na to trochu doplatili, protože jich bylo málo, ale všechny je to posunulo.
Už si nakouknul i do áčka reprezentace. Věříš, že Nymburk ti pomůže se tam prosadit nastálo?
Doufám, že ano. Byl jsem na jednom kempu a poznal jsem, kde mám nedostatky a ba čem musím pracovat. Reprezentace je pro mě jeden z cílů, ale vím, že na sobě ještě musím hodně makat.
Co je tvá vysněná meta, kam by ses chtěl dostat?
Samozřejmě to chci dotáhnout co nejvýše. Na hranici mých možností a nejlépe i za ně. Půjdu krůček po krůčku. Teď je ten krok Nymburk, kdybych se pak z něj dostal někam ven, tak jen dobře.
Fanoušky často zajímá, jaké má hráč vzory. Máš ty někoho, ke komu vzhlížíš a od koho se snažíš něco odkoukat?
Kamarádi mě teď často přirovnávají k Jaycee Carrollovi z Realu Madrid. To je také čistý střelec a trochu blázen, který vystřelí všechno a vybíhá ze clony. Tam bych se mohl trochu vidět. Pak jsou tu Vojta Hruban a Lukáš Palyza jako nejlepší střelci v lize a snažit se k nim připodobnit bude pro mě jen dobře. Vojta je navíc kromě střelce i dobrý v obraně a na obraně já potřebuji hodně zapracovat.
