„S trenérem Tabellinim jsem sice měli smlouvu ještě na jednu sezonu, ale výkony týmu poutaly takovou pozornost po celé Evropě, že se o trenéra začalo zajímat mnoho klubů. A my mu nechtěli bránit v dalším posunu v kariéře. Proto jsme našli řešení a dohodli jsme se na ukončení smlouvy,“ řekl generální a sportovní manažer Nymburka Ladislav Sokolovský. „Nyní usilovně pracujeme na novém trenérovi, abychom mohli začít dávat dohromady kádr,“ dodal.

Jednačtyřicetiletý Tabellini přišel do Nymburka v červnu 2023 z USK Praha, kde svou kariéru hlavního trenéra začínal. Předtím působil v Trevisu a Boloni jako asistent.

V Nymburce celkem odkoučoval 138 zápasů z toho 116 zápasů vyhrál a jen 22 prohrál. Tým dovedl ke dvěma českým titulům, vyhrál dva České a dva Československé poháry. Celkem tak za dva roky získal šest trofejí. Ve FIBA Europe Cupu a Lize mistrů dovedl tým vždy do čtvrtfinále, což je vyrovnané klubové maximum. Zařadil se tak mezi nejúspěšnější trenéry klubové historie.

Především však má velkou zásluhu, že po nepovedené sezoně 2022/23 se dokázal vrátit Nymburk zpět na vrchol a znovu získat respekt nejen na české scéně, ale především v Evropě. Poslední sezona Ligy mistrů patřila k nejlepším a tým svou rychlou a agresivní hrou sklízel chválu ze všech stran.

„Po posledním zápase finále jsem hráčům poděkoval, protože je to hlavně jejich zásluha, že poslední měsíc bylo kolem mé osoby hodně živo a registroval jsem velký zájem z různých stran. Teď mě čeká nová velká výzva. V médiích se objevilo hodně spekulací, nemohu nic potvrdit ani vyvrátit. Dokud není nic oficiální, nechci o tom mluvit,“ řekl Tabellini, jehož média spojují s předními týmy v Itálii a Francii.

Kromě Tabelliniho je jisté, že v Nymburce nebude pokračovat ani křídelník Tylan Birts, který ihned s koncem sezony odjel podepsat dvouletý kontrakt do předního německého celku Bonnu. Pro vítěze Ligy mistrů z roku 2023 je Birts první posilou pro novou sezonu. Osmadvacetiletý rodák z Miami byl zvolen nejlepším obráncem Kooperativa NBL, ve které měl průměry 8,6 bodů, 2,8 doskoků, 1,5 asistence a 1,2 zisku na utkání, a dostal se také mezi tři nejlepší obránce Ligy mistrů.

Rozhovor s trenérem Francescem Tabellinim:

Získal jste s Nymburkem dva tituly, letos to byl jubilejní dvacátý titul pro klub. Navíc Nymburk byl v lize opět dominantní. Čím byl tento tým tak speciální?

„Všichni lidé v klubu, a nemluvím jen o hráčích, dokázali překonat sami sebe. Na první místo všichni kladli tým. Byli nesobečtí a po celou sezonu se snažili udělat to nejlepší pro celek. Právě nesobeckost vidím jako klíčový bod. Bylo až neuvěřitelné, jak nesobecký tento tým byl.“

Bylo pro vás jednodušší letos získat titul než před rokem ve své první sezoně v Nymburce?

„Řekl bych spíše naopak. Tato sezona byla těžší. Mezi play off české ligy a naším evropským tažením nebyla vlastně žádná přestávka. Myslím, že v úterý jsme hráli Ligy mistrů v Istanbulu a v pátek začalo play off. Není to snadné pro žádného hráče. Hrát ze dne na den se stejným pocitem naléhavosti. Snažili jsme se ale vybudovat prostředí, ve kterém každý dělá věci vždy na sto procent. Upřímně ale řeknu, že jsme trochu bojovali se soustředěním. Promluvili jsme si o tom, abychom se vypořádali s tlakem a hráli opět dobrý basketbal.“

To se povedlo a ve finále jste jasně přehráli Brno, které nedostalo šanci.

„Měli smůlu, protože se jim na domácí zápasy zranili dva klíčoví hráči a střelci. Tím byly zápasy v Brně potom jiné. Celkově bychom ale finále zvládli, i kdyby byl soupeř kompletní. Kdyby hráli Bálint a Frye, určitě by Brno táhli. Moji hráči ale byli velmi koncentrovaní a opravdu chtěli vyhrát.“

Co považujete za vrchol sezony kromě titulu?

„Musím vybrat tři momenty. Prvním je výhra v Murcíi, kde jsme odehráli asi nejlepší utkání, co pamatuju proti dobrému celku, velmi kvalitnímu trenérovi, který má k dispozici skvělé hráče. Říkal jsem po utkání klukům, že pro mě bylo opravdu krásné stát u lavičky a sledovat je jako jejich kouč. Pak bych možná překvapivě zmínil Československý pohár, kdy jsme se utkali v Bratislavě, se soupeři nižšího ranku, ale ve třech dnech jsme dokázali hrát podobně týmově jako v Lize mistrů. Pro mě to bylo krásné gesto od hráčů. Ten tým byl nažhavený, všichni z lavičky udělali něco pro úspěch kolektivu. A pak důležitý moment byl v zářijové kvalifikaci Ligy mistrů proti estonskému Kalevu. Po prvním poločase jsme prohrávali, museli jsme něco změnit. Přeskupili jsme se a tvrdě bojovali. Skoro to vypadalo, jako by náš basketbalový život závisel na každém jednom útoku. Tam se něco změnilo. Kdyby Liga mistrů nedopadla, byla by celá sezona o něčem jiném.“

Je jediným smutným momentem sezony vyřazení ve čtvrtfinále Ligy mistrů s Galatasaray, kdy všichni doufali ve Final 4?

„Uznávám, že los nám nepřál. Dostali jsme v tu chvíli toho nejtěžšího soupeře. Vždyť potom Galatasaray hrál finále proti Málaze. Z jejich strany tam byla abnormální snaha. Už na nás byli připraveni. Při vzpomínkách na dvojzápas cítím trochu lítost. Hlavně v prvním zápase jsme totiž nepředvedli to, na co máme. Ty prohry s Galatasarayem ve mně zůstaly, protože i porážky vás posouvají kupředu.“

Měl Nymburk potenciál na to Ligu mistrů letos vyhrát?

„Nebyli jsme horší než jeden z favoritů Tenerife. Mohli bychom s nimi hrát v semifinále vyrovnaně, jenže zatímco oni hráli Final Four, my byli doma.“

Španělské kluby i Galatasaray jsou rozpočtově odskočení. Ukázalo se, že i s výrazně menším rozpočtem, možná nejnižším v celé Lize mistrů, se dá soupeřit s velkými favority?

„V této sezoně ano. Asi se to nebude opakovat každý ročník. Je zřejmé, že když máte nižší rozpočet, musíte dělat kompromisy a někdy musíte vsadit na jednu kartu. Před sezonou jsme odvedli dobrou práci ve výběru hráčů ze zahraničí. Každý rok ale sestavu netrefíte. Byla to tvrdá práce, ovšem k té potřebujete i trochu štěstí, které jsme měli.“

Věřil jste před třemi lety při přesunu do USK Praha, že se vaše kariéra takhle rozjede?

„Hlavní trenér by měl být sebevědomý. Pokud si totiž nevěří, hráči mu taky věřit nebudou a já jsem sebevědomý člověk. Věřil jsem, že jsem dobrý trenér, jen mi v Itálii dlouho nedali pořádnou šanci. Proto jsem se rozhodl odejít do zahraničí a USK byl tehdy jediný klub, který byl ochotný mi dát šanci, takže jim budu navždycky vděčný. Pak už to bylo jen na mně. Nějaké jméno mezi trenéry v české lize jsem si udělal. Sešlo se to, že se ozval Nymburk po nepovedené sezoně. Vzájemně jsme spolu ty dva roky rostli a doufám, že Nymburk bude takto pokračovat. Rozhodně jsem ale při příchodu do Prahy nevěřil, že udělám takový skok a budu se moct porvat o pozici na nejvyšší úrovni. Je to rychlejší, než bych čekal.“

Dokonce tak, že jste spojovaný s angažmá v euroligové Paříži. Co na tyto spekulace médií můžete říci?

„Nemohu nic potvrdit ani vyvrátit. Jisté je jen to, že zápas v Brně byl mým posledním na lavičce Nymburka a čeká mě nová velká výzva. Dokud ale není nic oficiální, nechci o tom mluvit. Jsem velmi šťastný za Nymburk, ale i za to, že se mohu posouvat. Zůstávám pokorný a vím, že se musím na té nejvyšší úrovni prosadit.“

Každopádně ale nebývá zvykem, že by byl trenér z české ligy spojovaný s klubem Euroligy. Jak vy to vnímáte?

„Myslím si, že to souvisí i se stylem hry, jaký jsme v Nymburce praktikovali. V poslední sezoně jsme byli ještě lepší. Nymburská hra byla v něčem specifická a zajímavá. I ty nejlepší evropské týmy koukají kolem sebe a oceňují styl basketbalu menších klubů. Dobré kluby chtějí tento styl plný rychlosti a agresivity rozvíjet a hledají trenéry, kteří jsou schopni jej rozvíjet. Snad takovým trenérem jsem i já. Pokusím se šance využít.“

Umíte si představit, že byste některé hráče z Nymburka vzal s sebou za lepším?

„To nevím. Mám opravdu rád hráče, kteří za Nymburk v této sezoně hráli. Mám je rád jako lidi. Budu se snažit jim pomoct i v budoucnu a je jedno, jestli budou ještě někdy mými svěřenci, nebo jim budu moct pomoci jinak. Třeba k nějaké dobré příležitosti v budoucnu. Možná se s některými kluky zase sejdeme, těžko říct. Někteří hráči mi zůstanou v srdci po celý život. Klukům tady hodně dlužím, protože díky jejich výkonům, jsem tak nějak v centru pozornosti.“