O karanténě …

Basketbal hraju i v karanténě. Teď totiž pobýváme hlavně ve Znojmě u rodiny mé manželky, kde máme na zahradě koš, tak tam s mými syny hrajeme skoro každý den. Akorát s menším míčem pro děti. Ale samozřejmě mi chybí parta a zápasy. Měli jsme před sebou vrchol sezony a ty důležité zápasy mi hodně chybí. nejvíce ale ta naše nymburská rodina. Jinak je to ale podobné, co běžně zažívám během léta, kdy máme volno. Rozdíl je hlavně v tom, že klukům chodí úkoly ze školy. A také jsme teď prošli celý národní park Podyjí. Ten mohu všem doporučit.

O roli učitele …

Snažím se kluky nedrtit, protože je třeba, aby je to bavilo. Vypadnutím z kolektivu se jejich motivace ztrácí. Škola, kam chodí kluci, to hodila všechno na rodiče. jednou za týden pošlou úkoly a je pak na rodičích, jestli se jim to chce s dětmi dělat nebo ne. Starší syn chodí do šesté třídy a musím se některé věci učit s ním a zavítat na internet, abych našel správné řešení. Na to už mi nestačí selský rozum.

O sezoně …

Měl jsem z ní pocit, že může být výjimečná. Už od října, listopadu jsem si říkal, že by mohl přijít nějaký úspěch. To už bohužel nezjistíme. Ale jsem spokojený s tím, jak jsme tou částí sezony propluli. Nejvíce vzpomínám na zápas v Bambergu, kde se vše zlomilo a dostali jsme pocit, že jsme neporazitelní. Byli jsme tehdy dost oslabení, do toho se zranil Pavel Pumprla a Bamberg mohl jít v tabulce před nás Ale my vyhráli a získali jsme neuvěřitelné sebevědomí, které jsme pak zúročili.

O Final 8 Ligy mistrů na konci září …

Z pohledu hráče je to blbost, protože týmy budou mít jiné soupisky, jiné hráče možná i jiné trenéry, takže to budou úplně jiné týmy, než které si to vybojovaly. Ale chápu, že jsou tu sponzoři, kteří chtějí, aby to mělo nějaké vyústění, což dokážu pochopit. Ale z pohledu hráče mi to přijde jako nešťastné rozhodnutí.

O případném 13. titulu v lize …

Já bych ho bral jako každý ostatní. Dá se říci, že tři čtvrtě sezony jsme měli odehráno a podle výkonů, které jsme na palubovce předváděli bychom si titul zasloužili. Pokud má padnout nějaké rozhodnutí, tak by se měl vyhlásit mistr a sestupující. Samozřejmě bude někdo nespokojený, ale sezona by měla být rozhodnutá.

O Zachu Hankinsovi …

Společné tréninky byly prospěšné pro oba dva z nás. On si vzal něco ode mě a já zas od něho, protože tak dobrý pivot na pozici pět tu dlouho nebyl. Neustále se zlepšoval a zvykal si na evropský styl basketbal a teď by byl kandidátem na nejlepší pětku Champions League. Žádný trénink jsem proti němu nemohl vypustit, protože tam mezi námi byla neustále soutěživost. A to je to nejlepší pro hráče, aby se zlepšoval. Pokud je trénink bez hecování a soutěživosti, tak odcházím zklamaný. Mám rád, když do sebe na tréninku trochu zajedeme. To nás utužuje.

O sebezlepšování …

Nemyslím si, že bych byl v nějaké konkrétní činnosti vyloženě dobrý. Snažím se ale na všem pracovat a neustále se zlepšovat. I teď chci zlepšit svůj výskok, i když náš atletický trenér mi tvrdí, že už to nejde, že podle knížek po 35 letech už se nedá zlepšovat. Ale já mu nevěřím. Je to však těžší a těžší.

Stihne 1000 zápasů za Nymburk …

Kolik mám? 777 zápasů? Tak proč ne. Pořád mě to baví, tak klidně mohu hrát do 43 let. Ale důležité je, abych na hřišti nevypadal trapně. Snad to poznám. A když ne, tak snad mi to někdo řekne a já to skousnu a skončím.

Kde je doma …

Já vlastně nevím, kde jsem doma. Je to v Jihlavě, v Brně, ve Znojmě a tady v Poděbradech, které beru s Nymburkem v podstatě jako jedno město. Jsem rozhozený do více míst, kde mám rodinu a pěkné vzpomínky. Takže po kariéře bude těžké rozhodnout, kde bude můj domov. Bude to ale záležet na tom, jaké budou mé kroky po kariéře. necháváme to otevřené, kam nás život zavane.

O manželce …

Marika hrála volejbal v Brně ve stejné hale jako já basketbal. Jednou proběhla seznamovací akce mezi našimi týmy. Tam jsem si padli do noty a od té doby jsme spolu téměř nepřetržitě. Jsem rád, že jsme se potkali, protože si neumím představit život se ženou, která by neměla vztah ke sportu. Já rád dělám všechny sporty. Basketbal, tenis, volejbal, běh, jízdu na kole v lese, plavání, badminton a je skvělé, když to můžeme dělat spolu.

Kavárenská parta …

Jsme tam já, Martin Kříž, Petr Šafarčík a Jarda Bohačík. Rádi chodíme při výjezdech na kávu. Teď se k nám přidal i Jakub Tůma, který zatím jen přicmrndává. Už si místo mléka občas dává Caffé Latte. Když je čas, tak chodíme pokecat do kavárny.

O nabídce jít do zahraničí …

Nedávno, v nějakých 28 letech, něco bylo, ale konkrétní nabídku, která by mě lákala, jsem neměl. Já jsem spokojený, že jsem zůstal v Nymburce a rozhodně toho nelituji. Hráli jsme tu skvělé soutěže, jedny z nejlepších v Evropě.