O pobytu v karanténě …

Od chvíle, kdy bylo jasné, že se nebude hrát Liga mistrů, tak jsem vypnul a uvítal jsem, že jsem si mohl trochu odpočinout. Teď jen čekám, kdy zase začneme nějak trénovat. Přišlo to ve chvíli, kdy jsme byli v euforii a z ničeho nic jsme se dostali na úplnou nulu. Bylo to pro nás těžké, protože letos jsme měli hodně dobrý tým a měli jsme na dobrý výsledek. Když se koronavirus objevil v Číně, tak jsem nečekal, že se to dotkne nás všech a spousta lidí nebude moci ani pracovat.

O předčasném konci sezony …

Většinou to máme tak, že po sezoně máme chvíli a hned jdeme do kempu reprezentace. Teď ale nikdo neví, na co se máme připravit. Liga mistrů by se měla dohrávat v září, ale do té doby je hrozně moc času. Já to chci využít k co největšímu odpočinku, protože při současných plánech to vypadá, že příští rok to pro nás bude v létě hodně náročné vzhledem k reprezentačním akcím.

O Lize mistrů v září …

Všichni chceme, aby se tento ročník dohrál. A rozumím tomu, že do léta to nebude možné. Ale je třeba si uvědomit, že spoustě hráčů končí smlouvy. Navíc tu máme tuhle situaci, takže obměny kádrů především z pohledu cizinců budou asi větší než obvykle. Proto se asi na tom závěrečném turnaji potkají úplně jiné týmy, než by tomu bylo teď.

O přesunuté olympiádě …

Všem v nás vzplanula jiskřička naděje, když to vypadalo, že se zruší kvalifikace a na olympiádu se bude postupovat podle výsledku na mistrovství světa či rankingu, což by nás tam posunulo. Pak se to ale odložilo. Upřímně si neumím představit, jak to příští léto bude vypadat, pokud bychom tam měli zvládnout kvalifikaci, pak případně olympiádu a krátce na to i mistrovství Evropy, které se koná v Praze. Otazníků je tam ještě dost. A pokud by to bylo tak, jak je to teď naplánované, tak by hodně utrpělo právě to mistrovství, jelikož spousta hráčů nebude chtít absolvovat obě tyto akce. Sám si neumím představit, že bych se toho všeho zúčastnil, když si vzpomenu, jak těžké byli pro mě první měsíce po návratu z mistrovství světa v Číně.

O sebevědomí po MS …

Do sezony jsem vstupoval s tím, že bych chtěl hrát podobně sebevědomě jako na šampionátu. A musím říct, že letos mi přišla Liga mistrů výrazně snazší než loni, protože na šampionátu jsme hráli proti opravdu velkým týmům, takže se mi v Lize mistrů pak už tolik neklepala kolena a bylo to pro mě příjemnější.

O spolupráci se Zachem Hankinsem …

Na začátku jsme hodně mluvili o tom, abych mu to nahazoval na smeče. On je na takové přihrávky zvyklý a je velmi dobře fyzicky vybavený, takže načasování přihrávky v tomto případě není tak důležité, protože on si pro ně umí dobře dojít. jsem rád, že se nám spolu tak dařilo. Vypadá to dobře a ještě to nakopne tým. Se Zachem byla opravdu radost hrát. On chce vyhrávat a je nesobecký. Dokáže upozadit své statistiky pro tým.

O velké úspěšnosti trojek v KNBL (nejlepší v soutěži) …

V lize to bylo vysoké číslo (52%), ale v Lize mistrů byla moje úspěšnost mnohem níž (26%). Tam mě to dost trápilo, takže na tuhle sezonu z pohledu střelby koukám jako na neúspěšnou, protože v Nymburce se vše hodnotí hlavně podle Ligy mistrů. Roli v tom rozdílu hraje více věcí. Obrana, možná i odlišné míče, i když jsem si myslel, že ten pro Ligu mistrů mi bude sedět, ale čísla ukazují opak. A pak také tempo hry, které je v obou soutěžích odlišné.

Když je ke mně obránce blíže, tak mám možná úspěšnost větší, než když jsem úplně volný. Technika střely je v tu chvíli trochu jiná, ale hlavně při volné trojce tam vzniká tlak v podobě myšlenky, že volnou trojku by měl profesionální basketbalista proměňovat. A ono to není tak jednoduché.

Když jsem přišel do Nymburka, tak se mnou Oren Amiel tehdy ještě asistent trenéra hodně pracoval na technice střelby. A i když to zvenku nemusí být tolik vidět, tak moje technika a mentalita při střelbě se hodně změnila.

O angažmá v Nymburce …

Když jsem přestupoval do Nymburka, tak mě od toho hodně lidí odrazovalo, že budu jen sedět na lavičce. I když jsme byl MVP ligy, tak tomu přestupu hodně lidí nevěřilo. Takže jsem rád, že jsem je přesvědčil o opaku a že se to povedlo alespoň tak, jak to je teď.

O Martinovi Křížovi …

S Martinem jsme na jednom pokoji, když někam cestujeme. Když jsem přišel do Nymburka, tak se mě Martin ujal, protože jsme se znali z reprezentačních výběrů, zatímco ostatní kluky v šatně jsem moc neznal. Vzal si mě pod svá křídla. Martin je velice energický,t akže mě občas na pokoji trápí, protože já mám rád svůj klid a občas se mi ho nedostává.

O nabídce ze zahraničí …

Nějaká nabídka byla, ale já jsem v tu chvíli byl šťastným hráčem, takže jsem ji nepřijal.

O číslu na dresu 17 …

Sedmnáctku jsem dostal, když jsem hrál za TJ Gymnázium Hladnov. Tehdejší šéf pan Stehlík mi řekl, že Bohačík nemůže hrát s jiným číslem než 17, protože s ní hrál i můj starší bratr Petr. Takže jsem moc na výběr neměl. Od té doby jsem sedmnáctku neměl jen při mém neslavném angažmá v Belgii, kde ji měl veterán týmu, takže jsem já oblékl osmičku. A už bych se k ní nevracel.

O vzpomínkách na MS …

Teď během odpočinku jsem si pouštěl zpětně všechny zápasy. Poád to ve mě budí velké emoce. I když vím, jak to dopadne, tak jsem se na to koukal úplně propocený. Když jsem viděl zápas s Austrálií, ve kterém jsme vypadli, jsem se přesvědčil, že byla velká škoda, že už nám chyběla energie, protože to bylo hratelné a byli jsme schopni to zvládnout, kdybychom byli v jiné fyzické situaci. Ale bylo příjemné se na to dívat s vědomím, že byl člověk součástí něčeho takového. My v Číně na to měli jiný pohled, protože tam fanoušci byli takoví chladnější, a podporu z Česka jsme cítili hlavně přes internet. Teď při sledování těch záznamů to bylo o to příjemnější. Byl jsem také překvapený z toho, že krizové situace jsme řešili správně a bylo vidět, že jsme se nebáli velkých chvil. Opravdu mě mile překvapilo, co se dělo na hřišti. Až tak dobře jsem si to nepamatoval. Nejraději vszpomínám na zápas s Řeckem. Je to samozřejmě i proto, že jsem tam dal docela hodně bodů. Vzpomínám si na ty pocity, kdy jsme nevěděli, jestli se můžeme radovat z postupu nebo ne. Pak jsem ještě společně fandili Američanům a pak jsme jsme to s klukama společně oslavili a radost vypukla naplno.

O oblíbené hudbě …

Teď poslední dobou si často pouštím Jarka Nohavicu. Mám rád jeho písničky, texty a humor.

O nej momentu sezony …

Asi bych vybral finále Českého poháru, kdy se hrálo prodloužení. Bylo skvělé, jak se fanoušci vzbudili, když bylo skóre vyrovnané. Vzbuzovalo to velké emoce, i když většina haly fandila USK. Kdyby bylo vyrovnanějších zápasů více, bylo by to lepší pro celý basketbal, ale my budeme dělat vše pro to, aby se takové koncovky neděly. Letos asi budeme všichni vzpomínat na pohár, protože žádné jiné trofeje si na hřišti v této sezoně nevybojujeme.

O určení konečného pořadí KNBL v nedohrané sezoně …

Všichni si musí uvědomit, že to prostě nemůže být fér. Ať se nastaví systém jakoli, bude nekdo ukřivděn. Ať se to vezme po základní části nebo v době, kdy to bylo ukončeno. Chápu důvody, že by měl být vyhlášen mistr vzhledem k partnerům a že by se mělo určit, kdo půjde do baráže. Když nám někdo řekne, že jsme vyhráli titul, tak samozřejmě budeme rádi, ale určitě se to nevyrovná tomu, když si to vybojujeme na hřišti. Uvidíme, jak se k tomu postaví vedení ČBF, ale je to rozhodně nezáviděníhodná situace.