"Měli jsme šanci, ale chvílemi hrály Athény lepší basketbal než my. Bohužel, my jsme jim nedokázali vnutit tu svoji hru a moc jsme se nechávali strhnout tou jejich. Hráli jsme hodně jeden na jednoho a bylo jasné, že to proti nim nebude fungovat. Systémová hra nám nehrála do karet. Soupeř předvedl zkušený výkon, hrál, co potřeboval, co chtěl a my jsme nedokázali to překlopit na svou stranu," hodnotil Vojta.

Bylo to jejich zkušeností, že nás nepouštěli do hry, do které jsme se chtěli dostat?

"Hráli vytaženou obranu s velkým tlakem, presovali nás a snažili se nás zastavit. To se jim povedlo a my jsme s tím měli problém. Některá naše řešení byla naivní a snažili jsme se o věci, které nám nejsou zcela vlastní. Bylo vidět, že jsou na nás výborně takticky připravení, věděli, co potřebují hrát. "

Rozhodl úsek ve třetí čtvrtině, kdy jsme se málem dotáhli na rozdíl bodu a pak přišel pád do patnáctibodové jámy?

"Ano, to hodně zápas ovlivnilo. Několikrát jsme se ještě dokázali vrátit na rozumnou ztrátu. Byla ale vidět, že jsme úplně ztratili rytmus v útoku, nedokázali jsme strašnou dobu dát koš a ani jsme si nepřipravili pořádnou střelu. V tu chvíli jsme se snažili zápas urvat hrou jedna na jedna a každý sám na sebe a to nefungovalo. Hráči Athén jsou tak zkušení, že vědí, kam se postavit, jak zavřít prostor … a byly z toho jen těžké střely. Dostali jsme se tím do křeče. Nadějná přiblížení nám kazily chyby, kterých jsme se v klíčových momentech dopustili. Prostě domácí si průběh od třetí čtvrtiny už hlídaly."

Od AEK jsme dostali nejvíce bodů od ledna 2019 v BCL. Potvrdilo se, že máme velký útočný talent, že jsme schopni dávat těžké střely, ale že obrana zcela nezafungovala?

"To je pravda. Bude to téma letošní sezony. Nemáme takový tým do obrany. Asi budeme muset o trochu více vyhrávat útokem. I když jsme v určitých pasážích ukázali, že můžeme hrát solidně v útoku a přestože jsme dali dost bodů, náš systém v útoku celkově nebyl prostě dobrý. To, že jsme se dokázali držet ve hře ukazuje, že útočný potenciál je velký, teď to jen musíme sladit. Každý si musí najít svou roli a hlavně abychom dokázali hrát více spolu. Musíme se více poznat navzájem, aby každý věděl, jaké balóny má servírovat svému spoluhráči, jaké jsou jeho silné stránky. Nechci říct, že bychom to teď vůbec neznali, ale stále to ještě neumíme použít během utkání."

Na Langforda a Rice jste se snažili vytvářet pasti zdvojováním. Oni potvrdili, jak jsou zkušení, dokázali se z toho dostat?

"Ano, nějaké body dokázali dát i přes naši obranu, ale jejich procento nebylo nijak závratné. U hráčů těchto kvalit to není otázka, kolik dají bodů, ale kolik na to budou potřebovat pokusů a jak vysoké budou mít procento. Ani jeden z těchto dvou hráčů nás neporazil, naopak zásadní příspěvek byl od těch ostatních, kteří dokázali přečíst naší obranu a míč se k nim dostal. Dávali pak důležité trojky. Například Janković nebo Moreira. To byli hráči, kteří stáli za naší prohrou."

Po zápase si musel na dopingovou kontrolu. Bral jsi to jako daň za své zařazení do nejlepší pětky BCL?

"Dopingová kontrola je vždycky nepříjemná, zvlášť po prohraném důležitém zápase. Nebál jsem se, že bych neprošel, ale když člověk hraje 30 minut v hale, kde bylo velké teplo a hodně toho vypotí, není snadné ze sebe dostat vzorek, který komisaři potřebují. K tvé otázce … Langford nebyl, takže to asi bylo opravdu tak, že komisař píchnul prstem do soupisky a já byl pod tím prstem."

Má tohle ocenění pro tebe velkou hodnotu?

"Obrovskou. Nikdy jsem nebyl hráč, který by sbíral individuální ocenění jako smysl svého basketbalového snažení. Nikdy jsem si to neuměl představit. Najednou jsem ve společnosti lidí, kteří mají odehráno spoustu zápasů v NBA, v Eurolize, mají titul z kvalitních evropských lig. Pro mě je nejlepší se vidět na té fotce s Langforem, Šermadinim, Huertasem, hráči, kteří jsou pojmy světového basketbalu."

Pořád se necítíš, že mezi ně patříš?

"Přesně tak (úsměv), je to hrozně divné, zvláštní … třeba si na to jednou zvyknu … možná. Vloni to pro mě byla zajímavá sezona. Ať už je to tohle ocenění nebo že jsem nejlepším střelcem BCL. Skoro tomu nemůže ani uvěřit, že se mi to povedlo. Nikdy jsem si nemyslel, že bych se mohl do takové pozice dostat."

Vnímal si tu na Final 8, že tě lidé z Ligy mistrů berou jako jednu z hlavních hvězd soutěže?

"Nevím, jak mě berou. Spousta lidí mě zná, i když já neznám je. Vnímám, že se přijdou pozdravit, popovídat si se mnou. Je příjemné, když vám přijdou pogratulovat lidé, kteří se ve vrcholovém basketbalu pohybují už pěknou řádku let. Hezká gratulace přišla od obou trenérů španělských týmů Vidorrety (Tenerife) a Ocampy (Zaragoza). Zastavili se se mnou a říkali, jak dobrou sezonu jsme měli… Je to moc příjemné. Člověk vidí, že to snažení mělo nějaký smysl a že všechno úsilí přináší nějaké ovoce. Každé ocenění je hezké, ale tohle dvojnásob."

Uznání nám dával i personál hotelu a ostatní funkcionáři za to, jak jsme tu vystupovali. Byla to tu podle tebe dobrá reprezentace Nymburka a českého basketbalu tady v Aténách?

"Doufám, že je to tak bráno. My jsme udělali maximum. Myslím, že je základ být slušný, jak se říká pozdravit, poprosit a poděkovat, nenechat po sobě v šatně nepořádek, tak aby na hřišti i mimo něj zůstala pozitivní stopa. To, že někdo po sobě nechá nepořádek nebo něco zničí, to si ti organizátoři pamatují hodně dlouho."

Jaká to byla zkušenost směrem do nové sezony?

"Byl to veliký turnaj s odpovídající pozorností, tak i zkušenost byla veliká. Byla to smůla, že takový turnaj byl na začátku sezony. S takovým soupeřem jsme v přípravě nehráli. Zápas proti AEK nám hodně pomoh. Ukázal nám hodně natvrdo, kde nestíháme, v čem se musíme zlepšit a že nejsme tak dobří, jak si myslíme."

V dalším průběhu Dijon, který postoupil do semifinále, Bursa, která hodně posílila. Bude to velký boj o dvě postupová místa?

"To bude velký souboj! Skupina bude hodně vyrovnaná. Keravnos bude asi trochu pozadu, zbývající tři týmy budou hodně vyrovnané a procpat se na dvě postupová místa nebude vůbec jednoduché. Čeká nás těžké práce. Klíčové ve skupinách o čtyřech účastnících je udržet si domácí neporazitelnost a pak přivézt něco z venkovní palubovky."

A poslední téma. Hodně se v souvislosti s Final 8 řešila hygienická opatření. Jak si to vnímal na místě? Bylo to hodně jiné než obvykle na venkovních zápasech?

"Ani ne. Ta „bublina“ se v podstatě nijak moc neliší od našeho normálního výjezdu na venkovní zápasy BCL. Hotel – hala – letiště, tato tři místa známe z venkovních zápasů nejlépe a to bylo i tady stejné. Jedinou změnou bylo, že jsme se po zápase nebo po tréninku nemohli projít. Místo toho jsme si na chvíli sedli na balkón. Moc toho nelitujeme, protože náš hotel byl blízko osmiproudé silnice, takže bychom asi stejně nikam nešli. Příprava, kterou do toho BCL dala, byla velká a všechno probíhalo zcela v pohodě. Některá opatření ale byla úsměvná, jako že musíme na lavičce sedět dva metry od sebe a pak jdeme na hřiště, kde je ten kontakt hodně těsný."

A Akropoli vidíte z balkónu, že?

"Přesně tak (smích) … tam už jsme byli, když jsme tu v minulých letech hráli a takhle pěkně z balkónu jsme ji ještě neviděli.

Takže nepříjemné to je jen z toho pohledu, že v hotelu musíme strávit jeden den navíc, protože nejsou lety zpět do Prahy?

"Ano. Dneska to bude trochu ztracený den. Ale alespoň si dobře odpočineme. Můžeme být rádi, že se ten turnaj vůbec odehrál, přestože to pro nás nemělo žádný šťastný konec. Svými výkony v minulé sezoně jsme si místo na turnaji nejlepších osmi zasloužili."