„Kurzy byly proti nám vzhledem k rozpočtům a kvalitám obou týmů. AEK je velmi kvalitní tým, ale my jsme věřili, že se s nimi můžeme měřit. A to se nám povedlo, nasazení tam bylo správné, jen se nám moc nedařilo hrát naši hru. Oni měli více zkušených hráčů, kteří lépe řeší situace během hry. Ale z celkového pohledu jsme bojovali, hráli na plno a nikdy jsme se nevzdali. Byl tam okamžik, kdy nás mohli zlomit, ale my se nenechali. Samozřejmě je tam 11 minutých trestných hodů, což je hodně a s tím se těžko vyhrávají zápasy jako jsou tyto. Máme před sebou ale slibnou budoucnost. Musíme se zlepšit, makat a věřím, že v průběhu sezony se budeme zlepšovat a zlepšovat.“
„My měříme výkon v zápase podle nasazení a agresivity, se kterou hrajeme. A v tomto směru jsme se soupeři vyrovnali. Vůle tam od našich hráčů byla. Ale nakonec rozhodla kvalita soupeře. Jejich zkušení hráči zažili takové zápasy už několikrát, vědí, jak se takový zápas vyvíjí a že je třeba zachovat klid. Zvládli to dobře a za to je třeba je ocenit.“
Co byla pozitiva zápasu?
„Máme v týmu dobrou atmosféru, hráči se vzájemně podporují a to je dobrý a důležitý začátek do života týmu. Já musím najít způsob, jak využít více našich hráčů. Toto bylo zvláštní utkání, ve kterém šlo o všechno, a tak jsem vsadil na užší rotaci. Máme ale hodně mladých a dobrých hráčů, kteří v průběhu sezony dostanou větší prostor a pomohou nám. Vidím pro tým dobrou budoucnost.“
Potvrdilo se zde na turnaji, že má BCL vzrůstající kvalitu?
„I tento turnaj nám ukazuje, jak se kvalita Ligy mistrů každým rokem zvedá. A teď to přilákalo do nové sezony další velká jména. Úroveň jde nahoru, kluby začínají chápat, že se z toho stává druhá nejlepší soutěž v Evropě s opravdu kvalitními celky.“
Jak v tomto kontextu hodnotíte, že jste se stal trenérem sezony?
„Pro mě to není jen o tom titulu, ale hlavně o tom uznání práce, kterou tu odvádíme. Času, který obětujeme práci v kanceláři a na hřišti bez našich rodin. Já dostal titul, protože jsem v čele, ale patří to i mým spolupracovníkům Sašovi Sekuličovi a Ričkovi Reimarisovi. Jsme jako jedno těleso. Pomáhají k tomu i rodiny, které nás podporují, i když nejsme často doma. A také celá organizace a především hráči. Bez dobrých hráčů, kteří se každý den odvádějí dobrou práci pro tým, to nejde takto dělat. My vždy měli a stále máme dobré hráče, kteří jsou zároveň dobrými lidmi, díky kterým vypadám jako trenér dobře, díky tomu co předvádějí. Ta cena mi také dodává přesvědčení, že něco dělám dobře.
Jak důležitou roli podle vás hrálo, že jste progresivní trenér s novými metodami?
„Během kariéry se člověk potká s mnoha trenéry a já měl to privilegium, že jsem měl možnost spolupracovat s opravdu skvělými trenéry. Hrál jsme pro Piniho Gershona a Davida Blatta, byl jsem asistentem Odada Kattashe, Brada Greenberga a pak samozřejmě Nena Ginzburga, který je pro mě více než jen trenérem. Od každého si člověk něco vezme, ale na konci je třeba mít vlastní vizi a cestu. Něco jsem si také vzal od izraelské armády, že nejde budovat něco jen na minulosti, ale je třeba si říci, že když něco dělám dobře teď, co budu dělat potom. Je třeba neustále hledět dopředu a hledat nové nápady. Samozřejmě velmi důležité je držet se svých kořenů a základů, ale k tomu neustále hledat nové možnosti, jak být lepší. Já také častokrát neuspěl, ale i neúspěch je pro nás důležitý, abychom se posouvali. Zkoušíme hodně věcí, něco vyjde, něco ne.
Kolik jste dostal gratulací?
Ani to nespočítám. Když jsme vystoupili z letadla, ve kterém jsme byli, když se to oznamovalo, tak jsem měl asi 200 zpráv. A to jen na Whatsappu. Pak bylo hodně zpráv i na Facebooku a sociálních sítích. Udělalo mi to radost, ale já se to snažil moc nevnímat a koncentrovat se na zápas s AEK. Dostal jsem hodně gratulací od bývalých spoluhráčů z 90. let, ale i mých bývalých svěřenců. Psali mi i lidé, které neznám, ostatní trenéři, rodina. Samozřejmě to potěší, ale je to jen pět minut slávy. Je třeba si to moc nepřipouštět a soustředit se na další výzvy.
