Máš za sebou hodně psychicky náročné dny, takže asi musíš být rád, jak zápas dopadl, že?
To je pravda. Vše nakonec dopadlo dobře a konečně jsem se mohl v klidu vyspat.
Co se ti stalo v pondělí?
Probudil jsem se a chtěl jsem vyrazit na sraz před cestou na letiště, jenže jsem zjistil, že v autě nemám pas. Tak jsem začal panikařit, převrátil jsem vzhůru nohama celý byt, ale nikde nebyl. Takže místo odletu s týmem jsem musel řešit cestu do Prahy na ambasádu. někdo ho naštěstí našel a na ambasádě na mě už pas čekal.
Co se ti honilo hlavou, když si nemohl najít pas, který je pro Američana v Evropě možná tou nejdůležitější věcí?
Nevěděl jsem, co mám dělat. Nemám možnost využít občanku, jako vy Češi, takže jsem se snažil zjistit, jak to vyřešit. Byly to docela nervy.
Musela to být pro tebe velká úleva, když si na ambasádě zjistil, že tvůj pas mají, že?
To jo. Ukázal jsem jim tam kopii pasu s mojí fotkou a říkali mi, že mám šťastný den, protože jim zrovna jeden nalezený pas přišel a ukázalo se, že je můj. Byl jsem opravdu rád. Nejšílenější je, že jsem si nebyl vědom toho, že jsem ho ztratil. Myslel jsem, že ho mám v autě, kde si ho normálně nechávám. Musel mi někde vypadnout z kapsy.
Na zápas si tak mohl vyrazit až o 24 hodin později než zbytek týmu. Musel si letět do Bělehradu, pak do Podgorice a pak taxikem do Baru. Bylo pro tebe stresující cestovat sám po Balkáně?
Cestování o samotě mi nedělá problém. Horší bylo, že jsme nemohl být s týmem a nemohl jsem s klukama trénovat.
Nakonec si dorazil jen dvě hodiny před odjezdem na zápas. Ale při samotném utkání na tobě nebylo patrné, že by si byl celý den na cestě. To protože si ještě mladý a netrpíš únavou?
To je pravda. Na hotelu jsem se snažil co nejlépe protáhnout, na chvíli jsem si lehnul a byl jsem připravený jít na věc.
I přes oslabení tří hráčů náš tým jasně vyhrál nad Mornar Barem a má už jedenáctou výhru ze třinácti zápasů, což je nový nymburský rekord. Je náš tým opravdu tak dobrý?
Rozhodně. Tahle parta kluků je moje nejoblíbenější, s jakou jsem kdy hrál. Hrajeme opravdu dobře a je jedno, kdo je zrovna na hřišti. Ostatní týmy musí zahrát opravdu dobře, pokud nás chtějí porazit. Všichni se neustále motivujeme k tomu, abychom podávali co nejlepší výkony. To je to, co se mi na týmu líbí.
Zatím vše vychází, ale až začne play off Ligy mistrů, vše bude zapomenuto a budeme muset začít od začátku. Každé zaváhání může znamenat konec. To je skoro jako March Madness v NCAA, že?
To je má nejoblíbenější část sezony. Moc rád hraju velké zápasy, kdy jsem pod tlakem, že prohra znamená konec. V takových zápasech podávám své nejlepší výkony. Jsem na to připravený a vím, že i celý náš tým.
