Přináší ti angažmá v Nymburce to, co si od něj očekával?
Popravdě já ani nevěděl, co čekat, protože je to moje první angažmá v Evropě. Šel jsem do toho s otevřenou myslí a zatím jsem příjemně překvapený. Je to tu dobré. Kultura tady je trochu jiná, ale baví mě to tady. A jídlo je také velmi dobré. Klub má ty nejvyšší očekávání. Moc se mi tu líbí. Mám i skvělé spoluhráče a držíme pohromadě jako tým.
Co je pro tebe ten největší rozdíl?
Určitě řeč. To je pro mě zatím to nejtěžší. Snažím se naučit alespoň pár klíčových slovíček v češtině, abych tuhle bariéru zmenšil. Kluci se mi v tom snaží pomáhat. I když umí velmi dobře anglicky, tak na mě neustále zkoušejí mluvit česky a pak mi to překládají, abych se to naučil. Už něco umím, hlavně pozdravy a objednávání si v restauraci.
Jak sis zvykl na tým?
Hraje se jiný basketbal, než na jaký jsem zvyklý z univerzity. Přišlo nás více nových hráčů a je třeba tuhle skládačku dobře poskládat a já si stejně jako každý hráč musel najít, kam patřím do té skládačky. A mám pocit, že jsme si vytvořili dobré vztahy, abychom tu skládačku dobře složili.
V čem se liší evropský a americký basketbal, na který si byl zvyklý?
Velký rozdíl je v pohybu v prostoru a v načasování. Také se tu o basketbalu mnohem více přemýšlí takticky. V Americe je to více o individualitách a atletismu. Ale evropský basketbal se mi líbí.Zatím se můžeme opřít o dobrou obranu, že?
Obrana určitě patří k našim silným stránkám. A to proto, že držíme pospolu jako tým. Každý pomůže každému, jsme tu jeden pro druhého. Nikdo se s nikým nehádá, když se něco nepovede. Prostě táhneme za jeden provaz. Týmová chemie je opravdu dobrá.
Co si myslíš o Češích?
Jsou rozhodně jiní než Američané. Lidé tady jsou více mírumilovní a pozitivnější. V Americe je to jiné, nevím, jak to popsat, ale tady je to takové klidnější.
Máš už svá oblíbená místa?
Chodím do Café Oliver v Poděbradech a do restaurace Biograf v Nymburce. Byli jsme se Zachem Hankinsem se podívat na Pražském hradě, který byl opravdu hezký. Prošli jsme si trochu Prahu, ale na větší průzkum zatím nebyl čas.
Ty jsi z Las Vegas, nejznámějšího města kasín, a trenér si z tebe proto dělá často srandu, když zariskuješ při utkání a na tréninku, že kvůli tomu rád sázíš. Opravdu máš rád riziko a sázky?
Ne to opravdu ne. Když pocházíš z Vegas, tak víš, že nemáš chodit do kasin, protože kasino nikdy neprohrává. Ale je pravda, že při basketbalu občas chodím do rizika.
Vegas mnoho lidí zná právě kvůli kasínům, které jsou na hlavní promenádě (stripu). Jaké to je žít ve Vegas?
Já osobně jsem na stripu moc často nebyl. Já hlavně řešil basketbal a chodil jsem se dívat na různé zápasy, které se v tamní komunitě a na školách hráli. Samozřejmě je ve Vegas hodně atrakcí, koncertů, show, občas jsme na něco zašli, ale rozhodně tam nežijeme v neustálých oslavách a po kasínech, jak lidé znají Vegas z filmů a seriálů.
Mohlo by se zdát, že všichni ve Vegas musí pracovat v hotelech a kasínech. Jakou práci mají tvoji rodiče?
Moje máma byla manažerka v kanceláři lékaře a teď má cateringovou společnost. A můj táta je policista v zásahovém oddíle SWAT.
Být ve SWAT týmu je docela nebezpečné, ne? Alespoň podle akčních filmů to tak vypadá.
Je pravda, že se starají o velkém případy. SWAT je většinou to poslední, co se volá na pomoc. Když dorazí SWAT, tak to opravdu není dobrá situace. Je to samozřejmě nebezpečné, neustále nasazuje život. Ale nesmí o tom tak přemýšlet a musí věřit kolegům, že mu kryjí záda. Já také chtěl být policistou, ale někdy na střední škole jsem zatoužil hrát basketbal profesionálně.
Na střední školu jsi chodil na Andre Agassi College Preparatory Academy ve Vegas. V jakém vztahu je tato škola k jednomu z nejlepších tenistů historie Agassimu?
Je něco jako donátor. Má takto dvě školy, kterým pomáhá a které nesou jeho jméno. Možná do toho dává i své peníze, ale především svým jménem získává prostředky z kasín a ze svých přátel a známých. Díky tomu může škola fungovat a umožnit mnoha dětem z ne tak dobrých sociálních podmínek kvalitně vystudovat a dostat stipendia na soukromé vysoké školy. Je to skvělá škola a moc jsme si to tam užil.
A měl si možnost se s Agassim potkat?
Ano. Občas do školy přijel. Má za sebou skvělý příběh a hodně dětí inspiroval. Také k nám vozil na besedy jiné celebrity. Dokonce jsme tam měli prezidenta Baracka Obamu. A když se hrálo utkání hvězd NBA ve Vegas, tak trénink měli v naší škole. To bylo cool.
Poté si šel na univerzitu Long Beach State. Byl to velký skok?
Ještě jsem byl mezi tím na Gillette College ve Wyomingu a na univerzitě Southern Idaho. Až poté jsem šel na Long Beach State na poslední dva roky vysoké školy. Takže jsem toho docela hodně nacestoval. Všude jsem se něco naučil. Na Long Beach jsem se musel naučit být hlasitým lídrem. Do té doby jsem měl ve zvyku hru hlavně pozorovat a soustředil jsem se sám na sebe. Ale jako rozehrávač musím spoluhráče více dirigovat. A tam jsem se to naučil. Vedl mě tam trenér Dan Monson, kouč staré školy. Od něj jsem se naučil, že každý zápas je jako nová skládačka puzzle. Já jako rozehrávač musím přijít na to, jak ji co nejlépe složit a kam která kostička zapadá.
A je pro tebe náročnější být takový lídr tady v Nymburce, v jiné zemi, kde se mluví jiným jazykem?
Na začátku ano, protože jsem nevěděl, co čekat. Proto jsem se opět spíše stáhl a vše kolem sebe pozoroval a snažil se zjistit, jak se věci mají. Teď už mám se všemi skvělý vztah a vím, že oni půjdou do bitvy za mě stejně jako já bych se bil za ně. Už si ze sebe neustále děláme srandu a je to teď pro mě mnohem snazší.
Už od mnoha lidí jsem slyšel, co to přišlo do Nymburka za teenagera, protože vypadáš mladší, než ve skutečnosti jsi. Také to tak vnímáš?
Jo, to je pravda. Ve Státech musím neustále ukazovat občanku. Nechtějí mi věřit, že už mi bylo osmnáct, i když mi už brzy bude 23 let. Mám tento problém neustále. Ale to je v pohodě. Brzy budu rád, když budu vypadat mladší.
Tvým oblíbeným hráčem je bývalá hvězda NBA Steve Nash. Snažíš se si z jeho hry něco vzít?
Jeho hru jsem hodně sledoval a snažil se ho napodobovat. Také rád sleduji hráče jako James Harden, Kobe Bryant, Allan Iverson, Tracy McGrady a od každého si něco vzít do mého vlastního stylu hry. Snažím se vypozorovat, jak řeší různé situace. Kdybych se měl k někomu přirovnat, tak to asi bude Rajon Rondo. Jeho hra se mi hodně líbí a myslím si, že je stále nedoceněný.
