Fanoušci nejčastěji koukají na to, kolik zaznamenal hráč bodů, doskoků a asistencí, ale vítěze od poražených často dělí sebemenší detaily. Jedna ubráněná střela, jeden zisk, jakákoli akce, která pomůže spoluhráčům a přibrzdí protihráče. A izraelská metoda 70:30 právě takové akce počítá a měří užitečnost hráče na minutu, kterou strávil na hřišti.
„Hráčům to dává nástroj, jak trenéra přesvědčit, že si zaslouží více minut. Mohou si říci, OK, dáš mi jen sedm minut, ale já budu mít užitečnost na minutu větší, než zbytek týmu. Příště mi snad dáš minut víc,“ vysvětluje Dan Valency, jeden z hlavních strůjců izraelského projektu.
Trenér Oren Amiel ho najal, aby jeho firma analyzovala vybrané nymburské zápasy. Při nich se kromě akcí, které zaznamenávají oficiální statistici, měří také tečování míče, zabránění přihrávce, znepříjemnění střely, vytlačení z bedny, clona na střelce, doskok, který přinese koš, zisk a koš, a další. Tyto statistiky pak trenér předkládá hráčům a snaží se je tím motivovat.
„Pro nás je to jeden z hlavních nástrojů pro to, co děláme. Vždy jsme měli pochyby, jak měřit to, jak tvrdě hráči pracují, kolik do hry dávají energii a jak měřit nasazení. Vždy to bylo jen o tom, jak to cítíme. Můžeme říkat, že makáme tvrdě, ale nebyla možnost to změřit a dokázat to. A pak se objevila tato metoda a jsem opravdu vděčný, že vedení klubu mi věřilo a splnilo mi tento požadavek,“ uvedl trenér Amiel.
„Měříme nasazení hráčů, mluvíme o tom s nimi, ukazujeme jim jejich výsledky a mohou podle čísel vidět, jak užiteční na hřišti jsou, i když nejsou nejlepšími střelci. Hráči to vnímají. Nemohu za ně říci, jestli tomu věří, ale hrají tak, jako by tomu věřili,“ dodal kouč.
Využívání novinky chválí i Petr Benda, který je v Nymburce už třináctou sezonu. „Je to hodně motivační věc. Hráči, kteří mají jiné úkoly než skórovat, tak mají na papíře, že i tak mohou být platní pro tým. Na druhou stranu skóreři zas vidí, na jakých jiných činnostech mohou zapracovat. Ta statistika je hodně důkladná. Hráče to motivuje k tomu hrát agresivněji a na sto procent každou vteřinu, co jsme na hřišti. Je dobře, že jsme s nim začali spolupracovat, protože nás to může posunout dopředu,“ prohlásil zkušený pivot.
Název projektu 70:30 je odvozen od toho, že jen 30 procent všech akcí při basketbalovém zápase je založeno na talentu. „V basketbale je zhruba 400 až 500 jednotlivých akcí v každém zápase. A 70 procent z nich nemá nic společného s talentem. Je to jen o vůli, disciplíně a tréninku,“ řekl Valency, který sám býval vrcholovým fotbalistou.
„K tomu jsem studoval sportovní psychologii a hledal jsem způsob jak určit, co odděluje dobré sportovce od těch skvělých. Sportovci nyní hrají hlavně pro své agenty a statistiky, protože dobré statistiky mohou přinést lepší kontrakt. Tím se ztrácí smysl týmových sportů, kde je třeba, aby se hráči obětovali jeden za druhého. Nikde se totiž neměří to, jak tvrdě nějaký hráč pracuje pro tým,“ uvedl Valency.
Proto začal výkony hráčů rozebírat ve dvou odlišných kategoriích. „Jedna je nasazení. Nepotřebujete žádný talent na to, abyste běhali, bojovali a obětovali se pro spoluhráče. To představuje 70 procent výkonu. Zbylých 30 procent jsou pak věci spojené s talentem,“ dodal.
Akce spojené s nasazením, podle něj výrazně souvisí i se sebevědomím. Pokud se hráči nedaří, začne pochybovat a do těla se mu uvolňuje hormon kortizol, který potlačuje adrenalin a výkonnost jde o 20 procent dolu. Když ale hráč ubrání soupeře, nějak týmu pomůže, získá pozitivní pocit, uvolní se dopamin, který naopak tělo uvolňuje a výkonnost jde nahoru. Ten samý hráč tak může mít během utkání až o 40 procent rozdílnou výkonnost.
„Lidé básní o Chicagu Bulls v éře Michaela Jordana jako o skvělém útočném týmu. Ve skutečnosti ale byla síla Chicaga na obranné polovině. Jordan se Scottiem Pippenem se hádali o to, kdo bude bránit největší hvězdu soupeře. A Dennis Rodman nepotřeboval body, aby týmu pomáhal ze všech sil,“ poukázal Valency. „Pozitivní energii, kterou získali v obraně, pak dokázali přetavit v útoku. Pippen nebyl nejlepší trojkař, ale po zisku míče měl od trenéra zelenou k tomu střílet za tři, protože dopamin měl nahoře a měl tak větší sebevědomí a tím pádem i úspěšnost,“ dodal.
Trenér Amiel je velkým expertem na Chicago 90. let a Jordana a hledal zde inspiraci pro hru, kterou chce i po svých hráčích, které si podle systému 70:30 i v létě vybíral. „Je to hlavně o tom chtít. Dnes se hráčům moc nechce být dříči. A teď si představte, co to udělá, když takto nastavenou mysl bude mít celý tým. Bylo to vidět i u českého národního týmu, který byl v téměř všech zápasech na MS aktivnější než soupeř, černou prací pro tým si hráči zvyšovali sebevědomí a pak dokázali porážet i talentovanější soupeře,“ dodal Valency.
V minulé sezoně Ligy mistrů měl Nymburk v utkání s Bambergem stejně akcí jako německý soupeř, který nakonec o osm bodů vyhrál. V této sezoně se stejným soupeřem byl Nymburk v obou zápasech výrazně aktivnější a přineslo to výhry. „V minulé sezoně nás Bamberg porazil talentem. Pro mě jako trenéra je výzvou využít tento statistický nástroj tak, abych střídáním zajistil, že naše aktivita bude co největší a dokážeme porážet i talentovanější týmy,“ řekl trenér Amiel.
A vzhledem k výsledkům se mu to zatím celkem daří. Nymburk vyhrál zatím deset z dvanácti zápasů Champions League a ve všech vyhraných zápasech byl aktivnější než soupeř. Pouze při utkání s favorizovaným Tenerife doma a na půdě Peristeri se nechal agresivitou a nasazením soupeře zaskočit a následně prohrál.
